Léto (v kuchyni), jak má být

Tentokrát zas něco běžnějšího, ať má víc čtenářů inspiraci k vlastnímu vaření. Slané koláče nezklamou, dají se jíst i studené nebo ohřáté, a je to přece jen něco jiného než obložené chleby. 

Lehce na ně propašujete plno zeleniny, ovšem podle mé zkušenosti musí být dobře vyfutrována slaninou. Krájím trochu silnější plátky z celého kusu, ty koupené ze stroje jsou moc slabé a ani dvojitá vrstva nestačí. Pokladu slaninou celé dno, spotřebuju tak 150 g na jeden koláč. Na zalití stačí dvě vejce s kelímkem zakysané smetany nebo šlehačky. Jiný sýr už nedávám. Obměn je spousta. Některé zeleniny je třeba předem trochu orestovat - cibule, pórek, cuketa, lilek, jiné se mohou dát tak (rajčata, papriky, brambory, špenát). I s kořením se dá různě experimentovat, ale stačí trochu pepře.

Těsto ze125 g změklého tuku (máslo i sádlo, příp. jiný tuk a jejich kombinace) a 300 g mouky vystačí na jednu formu, k tomu pár lžic vody a sůl. Je dobré nechat ho odležet. V kameninové formě bych těsto radši předpekla, v plechové to není třeba. Pak už jen náplně a zalít vejci se smetanou. Koláče jsem brala na návštěvu, tak jsem je trochu ozdobila. Neměla jsem více zeleného, jen pár lístečků čerstvé majoránky a maličko petrželky, během dovolené mi vyhynula.

Na skořicové šneky nejprve ušlehám 3 vejce, 125 g másla nebo tuku a 4 lžíce krupicového cukru, špetku soli. Nadrobím jedno droždí, ale stačí i půlka. Postupně přidávám 700 g špaldové mouky, lze samozřejmě dát i pšeničnou nebo namíchanou. Zadělávám 400 ml vlažného mléka a dobře prohnětu - tedy stroj, ne já. 

Po vykynutí jsem vyválela dva pláty rozměru A3, prostě na malý silikonový vál. Na potření jsem spotřebovala pomazánku z jednoho másla (dávám si ho povolit už před kynutím těsta) a 250-300 g krupicového cukru, k tomu tak tři lžíce skořice, podle chuti. Pečením se dosti ztratí. Šneky motám spíše menší, z těsta po šířce rozdělím na dva pruhy, lze i na tři. Rolády pokrájím na špalíky a skládám s odstupy do forem, jsou to dvě až tři. Ještě je nechám trochu dokynout a peču normálně na 180 stupňů, až jsou zlatavé. 

Tentokrát jsem pekla vše, co vidíte na obrázku, ve dvou patrech na dvakrát. Troje šneky napřed a potom slané koláče a brambory, stěží jsem tam všechno nacpala. Zbylo mi totiž ještě dost brambor, tak jsem z nich udělala gratin - přimíchala jsem k nim zbytek cibulové náplně i trochu smetany s vajíčky, přidala mléko, přisolila. Originální recept zde. Ostatní zbytky jsem pekla v malých formách. Taky se užijí. Při jednom jsem si do trouby přidala i LC cuketovomrkvovou buchtu.

Samozřejmě jsem na to pečení měla pátek, jeden z nejteplejších dnů, ale trouba s ventilací už tolik místnost nezahřeje. Co šlo, jsem si připravila den předem (dušenou cibuli, křehké těsto) a troubu zapínala až odpoledne, kdy je slunce na druhé straně. Odkládat pečení na noc nemělo smysl, horko nepolevovalo ani v noci. 

 

 

Předtím dva týdny na dovolené jsem ani žádné fotky nepořídila. Jezdíme na stálé místo, kuchyňka je miniaturní, ale uvařit se v ní dá. Dvě plotýnky, dřez , lednička a pracovní plocha asi 25 centimetrů, základní nádobí. Letos jsem dost vařila. Na první dny jsme měli "holanďany" s bramborem a krůtí ragú s rýží i nudlemi, což pokrylo čtyři obědy. Pak noky s vepřovkou a zelím (studeným), špagety s milánskou omáčkou ve skle, taky sázená vejce, jednou na ohni pečené buřtíky. Hub pomálu, tak to bylo pár porcí smetanové omáčky s hovězím z konzervy, k tomu párkrát v hospodě (nic zaznamenáníhodného, jen dobrá scénka, jak holky jedí borůvkové knedlíky - na hospodské zahrádce, svlečené jen do kalhotek, táta je láduje, ony pusy fialové, stůl poznamenaný, ale fotku sem dát nesmím)) a s dětmi ještě další špagety s rajčaty a sekanou a další noky se zelím. Víc jak jedno teplé jídlo denně neděláme. Snídaně a večeře se už pokryjí, vzala jsem svou kapiovou pomazánku, koupili jsme dost sýrů, jednou měli ryby z konzervy a taky párky, šunku. Třeba skleničku majonézy jsem ani neotevřela. Na saláty si beru lahvičku zálivky, to přípravu zjednoduší. Na kafe se osvědčuje malý frenchpress, čaj preferujeme z M&S v kombinaci s ovocným. K tomu nějaké jogurty, dětem lipánky, mužům pivo... Ostatně sjet do "hypáče" není až takový problém. To spíš v místním malém konzumu, kde v době návratu z výletu už stěží najdete jakýkoli chlebík, rohlík. V jedné pekárně zase bylo otevřeno až do osmi. Celkově to bylo fajn.