Původní Vilemínino zátiší již dožívá, navštivte nové stránky: vilemininozatisi.cz
Aktualizace k 22. 11. 2020:
U hromadně převedených článků, tj, do srpna t. r., již vymizely fotografie. Je to tím, jak se asi nějak po etapách ruší starý blog.cz. Ručně doplňovat se je nechystám, dostanou se až na nové Vilemínino zátiší, tedy postupně a výběrově. Uložené je mám. Viditelné jsou jen fotky u článků od srpna do října.
Úvahy o vlastní doméně se již zmaterializovaly do té míry, že všechny mohu pozvat na svůj nový blog, říkejme zatím v pilotním režimu.
Najdete na něm články za poslední dva roky a postupně vytvářený výběr receptů a dalších textů. Po úvaze jsem se rozhodla vše překopat a nezahlcovat nový web již neaktuálními a době poplatnými texty - hodně toho už vařím jinak, co byla před deseti lety novinka, je dnes běžné. Fotky ze starších přístrojů nejsou vždy použitelné...
Na hlavní stránce se zobrazí posledních 9 článků. V menu pod názvem Jak vařím jsou jednotlivé hlavní rubriky. Ke každému článku jsem přiřadila štítky-klíčová slova, podle kterých se dobře vyhledává v hledacím okénku, kam lze zadat i cokoli jiného. Odkazy mohou vést i na tento blog. Děkuji za všechny připomínky.
U domácího jídla víme, co jsme tam přesně dali, nemusíme řešit dlouhodobou konzervaci nebo různé technologické problémy třeba s hustotou a plněním do obalů, můžeme si upravit množství soli, cukru či koření a přizpůsobit pokrmy chutím nebo dietním omezením členů domácnosti. Hůř ale napodobíme některé technologie, jídlo nemusí vypadat tak vábně, navíc si nárokuje náš čas. Kdo vaří více, půjde mu to lépe od ruky, než když občas teprve promýšlí, co v čem bude vařit, co dřív a co potom, jestli bude dost nebo málo - praxe má svou váhu. Jste-li v dobré kondici, uhnětete kynuté těsto snadno, uválíte placky na nudle a ruče přeložíte těsto listové, nakrouháte hlavu zelí a já nevím, co ještě. Ale může to být problém, když fyzička nestačí, záda či klouby bolí. Proto jsou dobré rady drahé, každý si to musí přizpůsobit svým možnostem.
Mně se osvědčilo dělat si doma zeleninovou bujónovou pastu (v článku pod risottem). Z kila kořenové zeleniny mám několik malých skleniček na dosti dlouhou dobu. Je pravda, že ji do omáček moc nepoužívám, neb to není třeba, do polévek ano, v nouzi je vývar hotový coby dup - stačí trošku zeleniny a pár nudlí.
Rady posledních let, jak si dělat vývar doma, jsou spíš rady knížecí. V malé kuchyni se vývar nevyplatí, to potvrzují i šéfkuchaři. Potřebujete ty zbytky, odkrojky. Maso je drahé, když už seženete pár morkových kostí, taky dost stojí, stejně tak hotový vývar ve sklenici nebo zataveném sáčku. Hovězí polévka je luxus a schovávat ještě vývar do vaření? Vydrží jen krátce, na častou přípravu nemá nikdo čas. Zkoušela jsem část vývaru odpařit asi o čtvrtinu a pak dát zmrazit v sáčcích na velké kostky ledu, tak šel celkem operativně použít. Ale rozmýšlela jsem, kam ho dát a kde stačí něco jednoduššího.
Možná je i varianta z drůbežích kostí a odřezků, když kupujete celé kuře nebo vykostíte stehna či krůtí plátek - v tom případě shromažďuji kosti v mrazáku, až jich je více. Přidávám srdíčka, žaludky, krky či játra, jak kdy.. Dávám dost zeleniny. S tou není problém, ta mi naopak vydrží v lednici v dobrém stavu dosti dlouho. Celer používám spíš řapíkový, ale do polévky může být chutnější bulva. Schovávám i stonky od petržele, případně nožky z hub, košťály, zelené tuhé konce póru a podobně, vyvařit lze leccos. Ostatně játrové nebo drožďové knedlíčky polévku taky výrazně dochutí.
Dnes mi již dávný respekt před haluškami připadá nepochopitelný, ty ze sáčku bych už nekoupila. Na dvě porce stačí tak 300 g brambor, 150 g hladké mouky a jedno vejce, trochu soli. Z půl kila brambor jich je spousta. Víc by už měl strouhat stroj nebo pomocníci...
Ovocné knedlíky by podle mě měly být domácí, existuje jich spousta druhů. Jsou s nimi spojené i různé rodinné historky. Třeba můj otec je vyžadoval skoro ze všeho, a takové třešně nebo špendlíky se moc špatně balily! Tedy ne po jednom kuse, dávaly se zhruba tři, ale to se všelijak trhalo, darmo mluvit. Matka u toho docela brblala, ale přesto mu je vařila. On byl na takové věci nešikovný, dovedl hrát na piáno nebo bušit do psacího stroje, ale i otvírák na konzervy bral do ruky obráceně.
Dalších témat na domácí vaření mě napadá více, ale - pozor - začínám chystat webovky na vlastní doméně, jak jsem už v létě avízovala. Bude to i hodně práce. Vypadá to, že tento blog ponechám jako konzervu a na nový přesunu přepracovaný výběr. Ono to tak rychle nebude, osoba poměrně blízká, co mi zařídí technickou stránku věci, je taky dost vytížená.
