Při vaření v zcela dostatečně vybavené minikuchyni letošního penzionu (viz U stolu o dovolené) jsem si rozpomínala, jak jsme s matkou vařily o prázdninách v dětství, tedy na přelomu šedesátých a sedmdesátých let...jezdily jsme na všelijaké letní byty a půjčené chaty a nezapomenutelně do maringotky na Sázavě. Šedesátá léta byla v plné síle, a to snad umožnilo existenci něčeho tak absurdního - ta maringotka a pár stanů s podsadou byla totiž regulérní podniková rekreace ROH. Nikdo z rodičů nepracoval ve výrobním podniku a jiných možností nebylo.
Uvařit v provizorních podmínkách bývalo dobrodružstvím, když se bylo nutno vypořádat s nedostatkem nádobí, pochybnou vodou, vařiči na hranici použitelnosti a nepředvídatelným zásobováním. Přesto to matka vždycky nějak zvládla a my jako obvykle pomáhaly.
O prázdninách jsme využívaly plody lesa - jahůdky, maliny či borůvky se použily na lívance. Ty ovesné byly v prášku, tehdy velká vymoženost a novota, přidávala se jen voda. Ovšem smažení na másle na víčku od ešusu nebylo zrovna nejsnadnější! Vařily jsme na benzínovém vařiči, to vyžadovalo trochu zručnosti. Benzín se koupil do malého kanystru u normální pumpy a při nějakém táboření, když došel, ho přítomní muži z nádrže auta nasáli hadičkou…Matka obvykle trousila sarkasticky rady: "Když to vzplane, tak se vařič zahází pískem nebo hlínou.." Měla zkušenosti z dětství. Nějaké šlehající plameny ve vzpomínkách taky mám, ale snad to nastalo jen jednou.
Taky houby jsme venku připravovaly houby nebo houbovou polévku, a to tak, že se k nim přidal nějaká vhodná polévka ze sáčku. Těstoviny se daly uvařit i v menším množství vody než je běžné. Ale scedit je bez cedníku a nevysypat? Z trávy se sebraly, to ještě šlo..nebyla však jen tráva. Rukojeť ešusu je zrádná, najednou se překlopí a máte všechno na zemi, ještě se neopařit - myslím, že u toho muselo padnout pěkných pár nadávek, když jsme si sestersky pomáhaly a vyčítaly jedna druhé, co která zvorala! Do uvařených těstovin se pak vyklopila nějaká konzerva, trochu se vše prohřálo a bylo to. Konzervy s omáčkami matka neuznávala, ono to fakt dobré nebylo. Ukazoval nám, jak upravit maso vevlstní šťávě: "Podívejte, v té konzervě je vždycky nahoře nějaký usazený tuk, tak ten nejdřív vyberte do kotlíku, na něj cibulku a míchat…ne tal prudce, menší plamen!" A pak trochu koření a z hovězího ve vlastní šťávě byla skvělá lahůdka.
V již zmíněné maringotce bylo zázemí, jakžtakž vybavená kuchyňka. Byly jsme tam s kamarádkou Helenou a s matkou. Ta odjela na dva dny dolů po řece za přítelkyní na chatu a my tři si chtěly dokázat uspořádáním pořádné hostiny svou skoro dospělost, bylo nám asi tak od 13 do 15. Vydaly jsme se do místního konzumu nakoupit všechny ty potraviny, které matka kupovat nedovolovala. Majonézový salát, kyselé ryby, snad i kousek paštiky, šlehačku, zmrzlinu…náramně jsme si pochutnaly a zavčasu se uložily ke spánku. Ještě jsme neusnuly, když přišla k nám do stanu sestra: "Mně je nějak divně, vám ne?" Ne, nám zatím nic nebylo. "Vezmi si kozlíkové kapky," nabídla jí Helena, ona spolkla celou lžíci a za chvíli už chodila k odpadní jámě…pak jsme přišly na řadu my, no zkrátka bylo nám špatně všem a důkladně, horem dolem…když se matka vrátila z návštěvy, našla tam tři mátohy, zelené a zubožené…já jsem dokonce prvně v životě omdlela. Musela to být nějaká otrava, nejen prostá dietní chyba. Tak špatně mi nebylo snad ani při žlučníkovém záchvatu! Léčba čajem a později pravou slepičí polévkou, kterou nám matka uvařila, zabrala. Asi jsme musely budit její obavy, když nám ani moc nevynadala, že jsme se tak hloupě přejedly! No, bylo to poučení na hodně dlouho.
Pár let poté ve stejné sestavě jsme na letním bytě, kousíček od toho letošního, tehdy v malém pokojíku u půdy s dvouhořákovým PB vařičem, s vodou na dvoře, pořádaly úplné hody. Vymýšlely jsme si v rámci možností rozsáhlá menu a zejména jsme si dávaly záležet na košatých názvech. Pekla jsem koblihy, co smaženou rybu nahradí, přesně podle Rettigové. Často jsme vařily nějaké těstoviny nebo rýži, brambory ani ne - na místě se koupit nedaly a vozit je až z města se nám asi nechtělo. Snídaly jsme míchaná vejce s různými přísadami - hraběnská byla komplet, tedy se slaninou, cibulí i sýrem. Když se něco z toho připálilo, byla to vejce cikánská, s paprikou maďarská. Taky smažené placičky z vloček, vajec a strouhaného salámu nebyly marné k vínu…Oblíbená byla pomazánka ze sýra, salámu, okurky a majonézy, nebo Helenin recept, rybičky, okurka, cibule a majonéza. Myslím, že majonézu jsme mohly ke všemu i samotnou s rohlíkem, to bylo pochutnání! Zkoušely jsme pít kafe, ze začátku mi nechutnalo. Ani pivo. ale kyselé mléko bylo každou chvíli, ono totiž zkysla raz dva to sladké. Pomáhalo se mu i kouskem chleba, aby "chytlo dobré kvašení" a nezhořklo, rozuměj neshnilo...To jsme měly rády, kamarádka si ještě solila, což jsem tedy neakceptovala.
V té době jsem taky jezdila na puťáky, na vodu a další akce, kde jsem často přišla k vaření nějak zcela samovolně, to by ale byla zas jiná kapitolka.
Žádné komentáře:
Okomentovat