Žemlovka

Žemlovka nemá právě nejlepší pověst.

Myslím, že se na ní pravděpodobně podepsaly ponejvíce školní jídelny a jiné vývařovny, kde se pekla z úsporných důvodů. Ale taková dobrá žemlovka, to je něco jiného. Komu ještě zbyly nějaké oschlé vánočky, může jim dát druhou šanci právě v žemlovce.

Taky jsem ji dělávala v různých verzích, třeba ze sladkých loupáků nebo z veky, ale chutná mi právě z obyčejných rohlíků. Namočím je trochu mlékem - nesladím ho, sladké jsou jiné ingredience. Připravím si dostatek jablek, které ochutím a osladím. Loupat se nemusí. A tvarohová náplň k tomu, vydatně ochucená rumem s rozinkami. Kolik čeho, to záleží na kuchařce. Měla jsem šest rohlíků, též šest jablek, tvarohu bylo z jednoho balíčku málo, mohlo by ho být více (aspoň 400g). Vypadá to na spoustu nádobí, ale ty mísy se opláchnou snadno!

Mám troubu, co se musí předehřát, tak jsem si ji hned zapnula. Na zalití jsem rozmíchala dvě vejce, vanilkový cukr a tak decinku mléka. Vhodnou nádobu jsem vymazala silně máslem, pokladla rohlíky, na ně jablka, mezipatro bylo z rohlíků dále od sebe kladených, na ně tvaroh, znova rohlíky, lehce umačkat, zalít vejci a poklást kousky másla.

Víc vrstev se mi zdá jednak moc vysoké, aby se propeklo, druhak v těch mezipatrech se zákonitě pečivo musí nepěkně a nedobře rozmočit. Pekla jsem přes půl hodiny na 180-200 stupňů. Žemlovka byla uvnitř šťavnatá, zvenčí opečená. Rumové rozinky i vanilkový cukr ji výborně provoněly, másla a vajíček bylo akorát. Přiznávám, že jsem jí snědla mnohem víc, než jsem měla původně v úmyslu!

Samozřejmě lze udělat žemlovku i jen s tvarohem, inspirace třeba u viki. Aktuálně najdete fajnovou žemlovku i u Šárky. Existuje i slaná žemlovka z housek a vepřové konzervy, byl to takový levný tip na dovolenou, ale ač jsem párkrát byla v pokušení to vyzkoušet, dosud se tak nestalo a vskutku nevím, co by mě mohlo k podobnému záměru ještě motivovat.