O spolku Domácnosť

Kde se vzal spolek Domácnosť se svými kuchařkami?

Spolková činnost se začala rozvíjet v druhé polovině 19. století po pádu Bachova absolutismu. Ženské spolky usilovaly i o vzdělání dívek a pokoušely se zajistit neprovdaným kvalifikaci pro placené povolání, aby nebyly odkázány na dobročinnost. Tyto snahy po několika desetiletích ale ustoupily znova ideálu ženy - hospodyně, jejíž místo je v rodině. Měšťanská dcera se mohla vzdělávat kupř. ve Vyšší dívčí škole či na přednáškách Vojty Náprstka. Jím zřízený a řízený Americký klub dam měl přispívat k užitečnému a smysluplnému naplnění volného času. Právě na jeho půdě vznikla myšlenka založit jak Ženský výrobní spolek (1871), tak spolek a kuchařskou školu Domácnosť (1885) a rovněž dívčí gymnázium Minerva (1890). Vůdčími osobnostmi všech aktivit byly Karolína Světlá, Eliška Krásnohorská, Sofie Podlipská, Věnceslava Lužická-Srbová, a tak ani v Domácnosti nemohly chybět. K zakládajícím členům patřily i Josefa Náprstková, Anděla Randová, Anna Holinová. Dívky se měly vyučovat v umění kuchařském i všech oborech domácího hospodářství. Na rozdíl od cílů Ženského výrobního spolku se absolventky měly uplatnit v rámci rodiny, která je pro ženu tím pravým povoláním. Ačkoli se i v předmluvě píše, že škola bude vychovávat také profesionální kuchařky, zaměřovala se spíše na dívky z měšťanských rodin. Jen pár míst bylo vyhrazeno pro nemajetné, které pak mohly svoje znalosti uplatnit ve službě. Jak škola prosperovala, dokazuje i počet odebíraných obědů (v r. 1886 7 000, v r. 1890 15 0000) a vysoký počet absolventek. Kuchařská kniha vyšla poprvé r. 1891 a přijata byla s nadšením. Další vydání následovala a byla brzy rozebrána.

Vlastní budovu spolek dokončil v r. 1899. Na jeho stavbu získal výhodně pozemek od města, jistě jen náhodou bylo, že tehdejší předsedkyně byla manželkou současného pražského purkmistra.

Stavba se na tehdejší poměry dosti táhla, trvala asi tři roky! Výstavná budova byla navržena zadarmo a stála tehdy na okraji města, vždyť v těch místech byly zahrady a vinice, ani Vinohrady ještě nestály. Reprezentační prostory zahrnovaly široké schodiště, foyer, několik jídelen a salonků v prvním patře, kde se podávaly úřednické obědy nebo chystaly hostiny a svatby.

Spolek pořádal přednášky, dýchánky, dobročinné akce a činnost rozvíjel až do padesátých let 20. století.

Zdroj:

Blahenská, Marie: Počátky emancipace žen v Čechách, Libri/Slon 2005, Praha, ISBN 80-7277-241-4, ISBN 80-86429-48-2.