Citrusové lahůdky

Pomerančová marmeláda

Podle receptu Tříkolky podávám svědectví, jak jsem pořídila: nejdřív jsem si zvážila ten hrnec (900g), nakrájela jsem do něj ovoce (4 pomeranče, 2 citrony, půl grepu) a přilila litr vody, odložila do druhého dne. Mohla jsem dělat ještě menší kousky, tak nějak jsem předpokládala, že se vařením zmenší, ale není tomu tak, byť změknou.

Vařila jsem téměř hodinu a půl, nechala být. Vonělo to krásně v celém bytě! Další den jsem hrnec postavila na váhu - a nic. Aha, maximum je 3 kg, tak jsem to zkusila na osobní, tam to akorát 3 kg byla - elektronika je ale nekompromisní, když jsem zkusmo džbánkem část ovoce odebrala, váha už reagovala správně - dolívala jsem tedy pomalu všechno odebrané množství, opravdu to byl rozdíl asi dvě lžíce! Ale dobře, když přesně, tak přesně!

A protože jsem počítala s tím, že vaření bude dlouhé, hned jsem na rozehřátou plotýnku postavila hrnec a připravovala si cukr. A to byl nejspíš ten správný technologický fígl, aby se marmeláda nepřipalovala - dát cukr do vařícího, nikoli studeného ovoce, kde klesne ke dnu. Už dlouho jsem domácí džemy a podobné produkty nevyráběla, ale rozvzpomínala jsem si, že se tam lil cukr již rozvařený na sirup a ovoce se co nejdéle vařilo samotné…ale každopádně to takhle fungovalo. Neměla jsem nijak super kastrol, jen starý smaltovaný, v kterém vařím knedlíky, brokolici a takové věci, omáčky ne.

Cukr se rozpustil rychle během míchání, dala jsem ho 1100g a ještě přidala šťávu z půlky citrónu, zdálo se mi to moc sladké. Hořká byla dostatečně, ba přesně dle mé chuti, jako ty tmavší kupované s větším podílem ovoce a bez želírovacích látek. Ty světlé jsou jemnější a sladší, něčím zahuštěné, a kdo jim dává přednost, ať s grepem šetří.

Vařila jsem klokotem hodinu, vyvařily se tak dva centimetry tekutiny. Za další hodinu na menším plameni už ubylo 4-5 cm a na stěnách hrnce začala marmeláda želírovat, taky trochu ztmavla. Sem tam jsem ji promíchala, ale neměla tendenci se připalovat ani teď.

Pak jsem co chvíli (neb je to neodolatelná chuť!) zkoušela hustotu na talířku, kam jsem kápla lžičku marmelády - po vychladnutí by měla mít tu žádoucí konzistenci - a vypínala jsem po dvou a půl hodinách varu, tak třetina vody byla vyvařená.

Mezitím jsem si připravila skleničky a vykonala x dalších domácích prací včetně zaznamenání čerstvých dojmů! Teď ještě naporcovat do skleniček a otočit. Naplnila jsem čtyři 450gramové a jednu menší, tak to máme skoro 2 kg marmelády…

Příště zkusím se zázvorem, což je pro mě jedna z nejúžasnějších chutí - jít by to mělo bez problému taky. Jen nějak odhadnout to množství! Další luxusní variantou je pomerančová marmeláda s brusinkami, i ta by šla snadno. A švédská (Ikea) s květem černého bezu voněla slibně, leč chutí nepřesvědčila, nebyl tam skoro znát, tak po té se zatím nepídím, stejně ještě dost času, až pokvetou

Citrónový krém/pomazánka - Lemon Curd

Na tuhle lahůdku, kterou jsem ještě ani sama neochutnala, jsem dostala recept od P., té, co umí makovky. Jde zas o jinou záležitost, navýsost delikátní a nezpochybnitelně britskou, originální recept byl doslova vydyndán od zdráhavých ostrovních hospodyněk... Prý jen velmi zřídka se dá nalézt v dovezeném sortimentu, nejspíše v M&S, zatím jsem nepátrala, je-li tam nyní lemon curd ke koupi, ale podívám se. Bez váhání předávám doporučení recept rovnou vyzkoušet! Neb jsem se do toho taky hned pustila...příprava netrvá nijak dlouho, a když už recept zveřerjním, chci vědět, jaké to je, pominu-li obyčejnou zvědavost:

250g cukru, 2 citróny- kůra i šťáva, 85 g másla a 2 vejce Vše zahřívat nad párou v misce,
která by se neměla vroucí vody pod sebou dotýkat, čili NE ve vodní lázni.

Míchat 25 min, rozpustí se, spojí se, zhoustne. Přecedit přes sítko do vyvařené sklenice se šroubovacím víčkem - trvanlivost 6 týdnů v lednici. Na pečivo, chléb, topinky, kdo okusil, je ztracen...

Tak tohle byla výchozí informace - víceméně náhodou jsem se ještě podívala do jedné své postarší Mezinárodní kuchařky od J. Fialové, a, světe, div se, recept tam byl - ovšem nijak by mne v tom podání nezaujal, ale rozpis surovin přesně odpovídá.

Je tu i podrobnější postup - rozpustit nejprve máslo, k němu šťávu a kůru z citrónů, cukr (dala jsem moučkový), vejce našlehat zvlášť a pak se přilijí k ostatním surovinám. To se mi nezdálo špatné, zkusila jsem to.

Nad párou jsem míchala něco málo přes deset minut, krém začal houstnout. Naplnila jsem dvě skleničky a pilně ochutnávala, nebylo to špatné - po vychladnutí a zhoustnutí mi teprve lemon curd opravdu zachutnal! S piškotem, palačinkami nebo zmrzlinou si ho dovedu představit velmi dobře, bylo by to nápadité a méně obvyklé občerstvení, svačinka pro děti, hodil by se i jako jedlý dárek, přitom suroviny jsou vlastně zcela dostupné a běžné a příprava netrvá dlouho, ani není neúměrně namáhavá...že se má kůra přecedit, jsem zapomněla, druhá kuchařka se o tom nezmiňuje - tak dle libosti, myslím, že mně to příliš vadit nebude!

Aktuální poznámka 2014: kůra citrusů z EU již není jedovatá.

Viz výsledky Dtestu!