Ten recept jsem našla na webu vareni.cz, když jsem jednou sestavovala mrkvové menu, tedy chtěla představit mrkev x krát jinak. Slaných receptů jsem měla dosti, chyběl moučník. Sice někde v hlavě uvízly v dětství slova jako mrkvance či mrkvánky, ale, brrrr, to už zní tak nějak málo chutně - ostatně u nás doma se nic takového nedělalo, znala jsem je jen z nějakých návštěv u spolužaček či vzdálenějších příbuzných, kdy mě tedy nenadchly!
Ale do těst se dávají i jablka, cukety, dýně a jistě i něco dalšího, banány třeba, tak proč ne mrkev? Recept vypadal jednoduše, a jak jsem odhadovala, mohl by být přijatelný i chuťově! Vyzkoušela jsem ho víckrát s nějakými změnami, abych našla nejlepší množství a poměr surovin. Jednou se mi zdálo až příliš mnoho kypřidel, soda byla dost cítit. Pak zas moc skořice, což chutnalo hodně perníkově. Poleva se mi zdála nejdřív moc sladká, pak řídká, hustá - zkoušela jsem i zcela jinou, ale to taky nebylo ono. Po několika pokusech se s ohledem na používaný plech 25 x 40 cm ustálila následující varianta:
Vezmu půllitrový hrnek nastrouhané mrkve, polohrubé mouky, 1/3 až ½ hrnku oleje, např. slunečnicového, půl hrnku ořechů nalámaných nahrubo, 1/3 hrnku pískového cukru, 3 vejce, 1 prášek do pečiva a půl lžičky sody, půl lžičky skořice. Na menší pekáč 20 x 30 použiju třetinkový hrnek, 2 vejce a půl prášku do pečiva. Smíchám v míse mrkev s vajíčky, cukrem, olejem, ořechy, skořicí, pak přidám mouku s kypřidly, ale může se míchat i vše dohromady. Nastrouhaná mrkev je výrazná, těsto hodně zabarví.
Na pečící papír rozetřu vrstvu těsta a peču tak dvacet minut. Upečené těsto je stále pěkně zbarvené, ale chuť v tuto chvíli ještě nic moc - potřebuje polevu a proležet.
Připravím si jeden tvaroh a 70g másla (na menší pekáč ¾ tvarohu a 50g másla), celý hrnek moučkového cukru, 2-3 lžíce pomerančové, citrónové či limetkové šťávy a kůru ostrouhanou z půlky tohoto plodu. Lze použít i džus či konzervovanou šťávu. Kůry se nebojte, není tak jedovatá, jak se původně předpokládalo. Omýt stačí kvůli špíně, na postřiky to nemá vliv. Zato ta chuť!
Vychladlý koláč pečený na papíře půjde snadno převrátit na tác. Udělám to, abych měla pod polevu pěkně rovnou plochu. Těsto není žádná samonivelační hmota a urovnat ho dostatečně se mi nepovedlo. Na překlopení je třeba přikrýt plech tácem, chytit vše dohromady a rychle otočit…a natřít polevu. Zdá-li se jí moc, nevadí, ona se do druhého dne zasákne. V chladu trochu ztuhne. Ozdobila jsem ji navrch kandovanou pomerančovou kůrou. Krájíme na kostky. Pokud je z těsta cítit prášek nebo soda, také vyvane. Koláč proležením chuťově dozraje a je opravdu lahodný, nejlepší druhý den. Měla jsem ho volně v ledničce, i s tácem položený navrch na několika kelímkách…Další den by mohl být i pod nějakým poklopem, aby zbytečně nevysychal. Co jde, vložím obyčejně celé do mikroténové tašky, ale s touhle krémovitou polevou? To vážně ne. Kus, který jsem dala do krabice s víkem, vydržel vláčný do čtvrtého dne, kdy už byl koláč s konečnou platností sněden do mrtě!
Žádné komentáře:
Okomentovat