Lívance i palačinky miluju, jediné, co mě brzdí v jejich častější konzumaci, je jejich kalorická vydatnost. Úplně bez tuku je udělat nedokážu, nechutná mi to totiž. Tak si je aspoň nedopřávám tak často, jak bych chtěla.
K lívancům se zas váže jiná historka. Doma s nimi byly pořád nějaké problémy, nedařily se, ať byly kynuté nebo se sněhem. Nakonec to matka překonala s pomocí novinky - lívanečků s ovesnými vloškami v prášku.
Pak jsem se na nějakém kurzu přátelila s "Janou z hájovny" na Lipně, no a krom jiného jsme si povídaly o vaření. Její lívance jsou báječné, dokonalé a jednoduché, vždy se mi povedly a dělám je už přes dvacet let! I matka je přebrala a má po problému...
Základní recept je snadný: čtvrt litru kyselého mléka (podmáslí, kefíru, jogurtu+mléka aj.) a čtvrt litru polohrubé mouky, 1 vejce, trochu soli (cukru).
Vejce se rozmíchá v kefíru a přidá se mouka, špetka soli, ev. lžíce cukru (sama lívancové těsto nikdy nesladím). Z bílku je třeba ušlehat sníh a lehce vmíchat do těsta.
To je tak na dvě porcičky. Jelikož jsou jedlé a dobré nasladko, naslano i k ohřátí či zmražení, dělám je aspoň z litru…
Na pánev dávám oleje tak trochu, aby se pekly dozlatova. Nemusí být rozpálená na maximum, ale tak o stupeň méně, aby se lívance upekly i uvnitř. U prvního je to dobré zkusit - navrch jsou ještě syrové, ale uprostřed již ne, když je otáčím.
A když se zlatě vrší na míse, cítím velké uspokojení a samozřejmě se již těším, s čím si je dáme, nově lemon curd zde předčil i brusinky!
Naslano se uplatní jako příloha k leču, guláši či jiné omáčce nebo obložené s uzeným lososem...ale i jinými ingrediencemi, tady je dost prostoru pro fantazii.
Žádné komentáře:
Okomentovat