Ještě než začne advent, potěšme se s končící dobou posvícení a díkůvzdání několika vyobrazeními hostin, spíše těch dávnějších. Konaly se na oslavu vítězství, na počest zemřelých, narozených, sezdaných, korunovaných, při různých liturgických svátcích, prostě příležitostí dost a dost. Hodování bylo i tématem využívaných v různých mravoličných alegoriích a podobenstvích.
Summerská Standarta z Uru vznikla asi 2600 let př. n. l. Hostina vítězů je zachycena v horním pásu. Pod ní průvod zásobovačů, kteří přivádějí zvířata a přinášejí další potraviny.
Symposion čili Hostina v antickém Řecku znamemala jídlo, pití, ženy a zábavu - i hraní her. Na terakotové misce k pití z 5. stol. př. n. l. je znázorněna hra mladých mužů kottabos, při níž metají kapky vína z misek na terč uprostřed místnosti...a dokonce prý zručnost v této hře byla oceňována více než v hodu oštěpem!
Ve stejné době vzniká terakotový sarkofág z Cerveteri, na kterém etruský aristokrat se ženou na lehátku při záhrobní hostině působí vznešeně a kultivovaně. A ještě se až nakažlivě usmívá.
Význačný iluminovaný rukopis Très Riches Heures du Duc de Berry (Přebohaté hodinky vévody z Berry) z počátku 15. století v kapitole Leden zobrazuje novoroční hostinu s předáváním dárků:
Tento vzor vytříbeného stolování ve středověké Evropě podrobně rozebírá C. M. Woolgar v knize Jídlo - dějiny chuti:
Stůl pokrytý jemnou látkou je jen prkno na dřevěných kozách - takové přenosné stoly se používaly v 15. století běžně. Místnosti ještě plnily různé účely. Mezi vévodou (vpravo) a duchovním je volný prostor na znamení úcty. Před sebou mají misky s hustou polévkou - nebo vodou na oplachování prstů. Na stole jsou dvě mísy s drobnými ptáčky a nef, velká zlacená slánka ve tvaru lodi. Dva sluhové vlevo přelévají víno ze zlatých nádob. Černé měšce se zlatými držadly (modře a zeleně oděný sluha) mohly skrývat kus "rohu jednorožce", který měl zneškodňovat případné jedy. Vzadu vlevo je vidět bufetový stůl se zlatými nádobami, měřítko společenského statusu té doby. Postavy vzadu jsou hosté pozvaní zvenku, aby využili vévodovy pohostinnosti.
Hodovalo se ve všech kulturách - ukázka z perského eposu Shahnama (Kniha králů), 1444.
V malířství je zlatou dobou pro hostiny a jídlo vůbec manýrismus. Vynechávám dramatické až drastické scény, ve kterých se hostin účastní všelijaké bájné postavy, a představím pár těch civilnějších.
Pieter Aertsen (1508-1575 Amsterodam) již je zastoupen ve Večeřích výtvarných, Tanec s vejci ukazuje lidovou zábavu po hostině:
Pieter Brueghel (1523 - 1569) mezi jinými scénami ze života sedláků namaloval Venkovskou svatbu:
I Lucas van Valkenborch (1530-1597) maluje pod jeho vlivem.
Obraz Hostiny má kromě uměleckých kvalit i historický význam. Dokládá kulturu odívání a stolování, taková vidlička se totiž objevila v Evropě v souvislosti s jídlem právě v této době.
Jacob Jordaens (1593-1678), ovlivněn Rubensem i Carravaggiem, proslul hodovními a pijáckými scénami, které maloval zejména v závěru života. Z několika podobných vybírám Oslavu fazolového krále
a variantu scény Jak starý zpívá, tak mladý hraje.
Z Alba ke korunovaci krále Jiřího IV. ve Westminster Hall (autor neuveden) r. 1821 ukázka skutečně velkého banketu - bohužel jiné podobné byly ještě mizernější kvality:
Svatební hostinou v Yport (1886) od A. A. Fouriého se přeneseme na konec 19. století. Podává se slavnostní pečeně z hovězího masa.
Současné umění zastoupí Ezopův banket Josefa Lieslera.
Téma hostin a oslav v současnosti není příliš v módě, u současníků jsem našla jen pár náznaků.
Od Josefa Wernera několik variací na téma víno a alkohol, např. Weingeist I.
Zakončeme moralitou - Hieronymus Bosch zpodobňuje v Sedmi smrtelných hříších (1480) Obžerství.
A již zmíněný P. Brueghel pod jeho vlivem maluje i Zem blahobytu se zřetelným didakticko-moralistním podtextem.
Hostiny ve výtvarném umění a v literatuře jsou natolik potentním tématem, že se k nim ještě více než jednou vrátím.
Žádné komentáře:
Okomentovat