Chlupáči jsou dokonalá příloha k pečením, ale názory na ně se různí. Nejen na přípravu, ale i na konzumaci, slyšela jsem již různé hororové zkazky, jejichž jádrem byly neblahé dětské vzpomínky na cosi lepkavého, průhledného a málo chutného...
Jakpak dělá chlupaté knedlíky pouze ze syrových brambor Anuše Kejřová? Nalistujte stránku 143 se mnou:
Vypadá to úplně jednoduše.
Zkusím tedy brambory vymýt, aby knedlíky nebyly modré, snad to nebude tak složité? Vyšší kuchařská?
Na cedník jsem najemno nastrouhala 1/2 kg oloupaných brambor a několikrát propláchla, dala jsem si hned vařit i vodu na knedlíky, podle rad do velkého kastrólu.
Brambory jsem vymačkala a v míse k nim přidala sůl a přiměřené množství hrubé mouky, tedy jeden a půl hrstě. Nebylo to mnoho - předpis je předpis.
Bude tohle držet pohromadě? Ale nepředbíhejme.
Knedlíků velikosti vejce jsem z toho třetinového množství udělala šest, tvarovat šly snadno.
Pak jsem je začala házet do vařící osolené vody - hm, to tedy budou pořádní chlupáči! Ale ouha, nějak se rozpadají...nu, snad přece něco zbyde!
Knedlíky ze syrových brambor se vaří poměrně dlouho, a tak za nějakých deset minut už ze všeho byla škrobovitá polévka a drželo se pár posledních statečných kousků - přesněji dva!
Dalo by se říct, že zadání jsem splnila :)) Knedlíky nebyly ani modré, ani tvrdé...jen nějak nebyly vůbec! Ten žalostný zbytek byl však žlutý a měkký. S trochou zelí se sníst dal.
Šla jsem ale do sebe - mám totiž obvykle brambory varného typu A, tak koupím přece jen C. A bude to fungovat, když se škrob stejně vymývá? Anebo mám dát víc mouky? Hledala jsem ještě nějaké recepty na googlu i v knihách, poměry jsou nejrůznější, i několikanásobné ... Někdy se chlupaté knedlíky dělají i s krupicí, rohlíky nebo vajíčkem, ale to už jsou trochu moc odlišné recepty.
Zkrátka vyšší kuchařská, tak vidíš, jaks to podcenila, zlobila jsem se sama na sebe, když jsem vylévala kastról plný škroboviny...ani jsem z ní, jak Anuše Kejřová radí v zájmu úspornosti (u špekových knedlíků), neuvařila bramborovou polévku.
Na druhý pokus jsem brambory vypláchla tak napůl, zapracovala nejprve mouku v množství dle předpisu a jeden knedlíček zkusila zavařit, jak se také radí: za minutu nebo dvě se začal rozplývat a vylovila jsem zas jen kousky!
Tak to ne - prostě tam přidám pořádně mouky a uvidíme, jak to dopadne! Udělala jsem hustší těsto, aspoň 150 g mouky a trochu krupice pro jistotu k tomu na půl kila brambor.
Těsto už vypadalo "knedlíkovitěji" než poprvé a líp drželo. Bylo to napínavé - první knedlíček se však choval řádně, pozorovala jsem ho nejméně tři minuty, byl chlupatý, ale držel pohromadě! Tak jsem opatrně dala vařit zbytek.
Knedlíky nejprve klesly ke dnu, bylo třeba je trochu odlepit. Posléze vyplavaly nahoru, ale ještě nebyly dost vařené. Ten první jsem použila i na ochutnávku, vařil se jistě dvacet minut, než z něj přestaly být cítit syrové brambory.
Ale nic se již nerozvařilo. Taky nebyly modré ani tvrdé. Bude třeba trocha cviku, jinak chlupaté knedlíky nejsou složité - Anuše zkrátka s tou vyšší kuchařskou měla pravdu.
Myslela tím i to, že brambory bývají různě moučnaté a vůbec se můžou chovat různě. Taky záleží na tom, jak moc je vymačkáte a jak velké hrstě máte...kdoví, jak velké byly ty Anušiny!
Chlupaté knedle mě tedy docela potrápily, ale nedala jsem se. Nakonec dopadly dobře a s kuřecí špenátovou roládou (o té zase jindy) i výborně chutnaly. Recept najdete na blogu redakce Motto pod obrázkem vpravo.
Žádné komentáře:
Okomentovat