Říkanku - slogan Jana Vodňanského (S úsměvem idiota) jsem situačně obměnila - tu původní mám v hlavě pevně uloženou od mládí, takže se mi ve spojitosti s arašidy vždy samovolně vybaví: Až ti začne harašit, pomůže ti arašid! Pevně doufám, že z vaření nikomu harašit nezačne!
Burákové máslo mám ráda, ale samotné trochu dusí - chtěla jsem zkusit použít ho v nějakých nových kombinacích. Okoukla jsem tedy pár receptů na netu, že ho použiju na maso. Našlo se jich s různými exotickými ingrediencemi dost, ale byly i jednodušší verze. Tak jsem to nějak dala dohromady a výsledek mile překvapil. Byl trochu netradiční, ale ne tak výstřední, aby odradil. To je samozřejmě důležité, zvlášť jsou-li očekávaní strávníci v chutích konzervativnější!
Kuře jsem naporcovala tak, jak jsem se naučila na kurzu. Konce křídel odkrojit, dlouhé kosti vylomit, odříznout obě stehna, kuře otočit a odříznout prsíčka, kousky překrojit napůl. A všechny zbytky krom nehezkého tuku jsem schovala do mrazáku na vývar. Z takových tří koster už to stojí za tu práci.
Na porce ještě přijde trochu soli a pepře - a už jsem je opékala na směsi másla a oleje ve větším kastrólu. Opečené maso jsem vyndala do misky a na základu jsem ještě orestovala cibulku a česnek, bylo třeba trochu omastku přidat. Pak jsem přidala půl plechovky sekaných rajčat a necelou půlku sklenice burákového másla. Bylo nutno hned vše trochu podlít. Naředila jsem vzniklou krásnou omáčku až na krémovitou konzistenci, osolila a vložila opečené kousky kuřete. Dusila jsem společně do měkka.
A ochutnávala. Omáčka byla celkem jemná, jen lehce pálivá, velmi jedlá. Tedy - vypadá to jako kuře na paprice...ale ta tam není vůbec. Krom uvedených už jsem žádná koření nepřidávala, zdálo se mi to takhle dostatečné a chuťově vyvážené. Vonělo to náramně! Kdyby bylo třeba omáčku zahustit, použila bych trochu instantní jíšky nebo škrobu.
S rýží, rýžovými nudlemi nebo kuskusem, jak je na obrázku, vznikl zajímavý oběd. A to je konec příběhu o harašivém arašidu.
Žádné komentáře:
Okomentovat