Na začátku bylo maso.
Libové maso na řízky nemám moc ráda - bývá málo š'tavnaté, i ty řízky z něj jsou sušší. Ostatně řízky dělám jen zcela výjimečně. Ale maso vypadá tak hezky, navíc je jistě zdravější než pěkná krkovička, tak jsem ho vzala na milost. Plátky na tácku lákaly svým jemným mramorováním i dobrou cenou:)
Abych masu dodala nějakou šťávu, zakryla jsem ho zeleninou, pokrájenou na větší kousky: jeden lilek, jedna cuketa, velká paprika, velká cibule, česneku dva stroužky na necelé kilo masa. Skleněnou zapékačku jsem vytřela olejem a maso osolila a opepřila, zeleninu též , a zakápla olejem navrch. Pak už stačilo jen vše dobře upéci v troubě kolem 200 stupňů teplé.
Je to zas další jídlo pro lenochy - vše se šoupne do trouby a po tajemné přeměně vytáhne - maso musí být měkké, ve šťávě ze zeleniny, která pustí v tomto složení dostatek vody, ale maso "neutopí". Měla by zůstat v kouscích, aby z ní nebyla kaše.
Kdyby přece bylo třeba podlévat, zkusila bych bílé víno, další dochucení středomořskými bylinami se téměř nabízí, ale můžeme nechat zeleninu i přírodní. Uvedená kombinace zajistí chutí dostatek. Maso se zeleninou jsme si dali s velkými koleny, hodil by se výborně i kuskus nebo rýže.
Když se někde mimo "foodies" bavíme o vaření, překvapuje mě, jak málo se lilky (a dokonce i cukety) v kuchyni používají - na jejich propagaci je toto jídlo jako stvořené: není technologicky záludné, kombinuje nové chutě s těmi dávno známými, nepoužívá exotické přísady.
Zkusíte to s nimi?
Žádné komentáře:
Okomentovat