Když se chystá knížka, nejdřív je to nejisté - napište, ukažte, uvidíme, času se zdá moře, není nic striktně dáno - pak smlouva, první přibližné termíny. Náhle korektury, které musí být hotové co možná hned. Ještě rychle fotku, vizitku - a to už jsem začala přemýšlet i o křtu.
Místo bylo jasné, kde jinde než v domovské knihovně - knížky tu křtíme rádi. S tím problém nebyl.
Pro mě bylo vzhledem k povaze knihy nejdůležitější vymyslet vhodné občerstvení, protože kniha o jídle si o to přímo říká. Co ze zařazených receptů stylově vybrat, aby to charakterizovalo dobu děje? A aby se něco dalo připravit předem, protože najednou to není zvládnutelné, co vybrat, aby to sneslo transport, dalo se dobře servírovat a ještě zaujalo?
Vytipovala jsem si plno věcí a postupně je redukovala, též v závislosti na dalších podmínkách a zdrojích. Je to fáze příprav, kterou si užívám, prodiskutovala jsem vše s vícero osobami, zejména pak matkou jako pamětnicí.
Chtěla jsem zařadit nějaké typické cukroví. Vybrala jsem jablkový sýr, ten málokdo zná. Je třeba ho připravit asi s měsíčním předstihem, aby dobře vyschl. Marcipánky rovněž potřebují čas na rozležení. Cukroví s vínem můžu udělat tak týden předem. A jedna přítelkyně nabídla krabici lineckých koleček, ta nabídku šikovně doplní.
Ráda bych měla i nějaký druh s cukrovou polevou, ale to ve větším množství je příliš pracné. Upéci den předem několik bábovek by ale šlo, ty přenosné jsou.
A co slaného? Líbilo by se mi podávat i bramborový salát s malou bůčkovou placičkou, ale domácí přípravu většího množství jsem si nedovedla představit, ani servírování, tento nápad jsem brzy opustila. Krom toho s bramborovým salátem jsem si zasoutěžila zase v OnaDnes.
Z úsporných důvodů vyhrála falešná humrová pomazánka, tedy z mrkve. Tam je pracnější jen namazání, ale s tím mi snad nějaké kolegiální ruce pomohou...doplním nejlépe turisťákem, jestli se vůbec prodává. Taky sýrové kostky v paprice patří ke klasice. Přidám ještě pár dobových tyčinek, bonbonů a křížal, které slíbily dodat kamarádky. Pár křížal bych mohla použít i na ovocný čaj a neřešit další nápoje, už jen víno a určitě nějaká káva, když budou sladkosti.
Tolik plány.
Se zajištěním a logistikou surovin a všeho pomocného materiálu pomohl vydatně osoba blízká, nakupovali jsme na etapy.
Cukroví jsem mohla upéct s předstihem, pekla se mnou hodně matka - a pravda, zrovna se nám moc nedařilo. Marcipánky dost "zlobily", ale nakonec to nějak dopadlo a uvlhly. Jablkový sýr jsem sušila poctivě měsíc, několikrát převalovala, až byl ve výsledku akorát. Cukroví s vínem se nám taky nejdřív drobilo, než jsme těsto trochu zkrotily! Přitom jsou to osvědčené a vyzkoušené druhy, přesto se nemusí vždy dařit bez problémů! Troubu se mi podařilo celkem uhlídat, plechy jsem ani nepočítala.
Den před křtem jsem ještě pojistila pomocníky, rozmyslela postup příprav, a odpoledne se dala do bábovek a mrkvové pomazánky za pomoci techniky, tak to mi práci ušetřilo.
Ještě jsem musela vše nabalit do krabic a tašek, aby se to ráno dalo už jen odvézt. Cestou jsem koupila rohlíky. Doufala jsem, že mám vše.
V knihovně jsem vrazila sekt do lednice a ostatní přípravy začaly kolem druhé. Křest se konal ve veřejně přístupných prostorách, tak jsme si našli jednu kuchyňku s přilehlou malou zasedačkou.
Spřátelené kolegyně a kolegové se ujali napichování párátek a mazání jednohubek, za chvíli byl stůl hezky zaplněný. Dostatkem táců mě zásobovala další kamarádka. Když jsme přípravy dokončili, nastal transport pomocí knihovnických vozíků.
Ještě ten sekt a skleničky - ale ouha, láhev byla zmrzlá skrz naskrz! Copak tam není žádný alkohol? Překvapilo mě to, co teď ? Rozmrzne - půjde použít? No co, bude muset stačit víno, cítila jsem zklamání... v tom se přitočil jeden kolega: "Čistě náhodou, tedy kdybyste chtěla, mám tu v jedné lednici Bohemku..." "Jé, no jasně že chci, to by šlo? To budu ráda..." Situace byla zachráněna a mně se ulevilo, že se snad už nic horšího nestane.
Prostory byly už připravené, plakátky rozvěšené, přinesena i váza, narovnáno nádobí i mísy, připravené knihy na prodej. A já zjistila, že na kafe nemám lžičky ani žádná míchátka! Do papírnictví, naštěstí jen přes ulici, se nabídla skočit další kolegyně - uf, teď už tedy musí vše klapnout!
Po půl páté se začali scházet hosté, nejprve kmotra a zástupci Motta a Albatrosu. Přišla spousta lidí z knihovny, včetně pana ředitele. Dostavili se známí a spolužáci, část příbuzenstva i další neznámé osoby. Vypadalo to hezky, všichni krásně mluvili, já jsem taky něco říkala, ale vůbec nevím, co. Kmotra Věra Nosková četla fejeton, který mi napsala (zveřejním později) a byli na mě moc milí a laskaví. Paní Romana Přidalová z Motta zase vzpomněla, jak objevila můj blog.
Když jsem se zmínila o přípravách občerstvení a celé tabule, uvědomila jsem si, kolik lidí mi pomáhalo, co všechno bylo třeba připravit a zařídit.
Krom již zmíněných pomocí mi další kamarádka poslala ubrus z kanavy, vyšívaný v 60. letech a ještě v barvách obálky! Dostala jsem i barevně dokonale ladící kytky od své šéfové - strelizie. Byla to ona, která mi také pomohla s kontaktem na kmotru a uváděním celého křtu. Syn se ujal prodeje knížek za onemocnělou manažerku z Albatrosu.
Dostala jsem plno dárků. Moc všem děkuju a vážím si tak široké podpory, to jsou vzácné chvíle. Celou přátelskou atmosféru, doufám, vnímali přítomní stejně.
Psala jsem svým škrabopisem věnování do knížek, dávala rozhovor, fotila se - vše, jak má být. Tedy všichni fotografové si stěžovali na divné světlo, čímž omlouvám kvalitu fotek!
Kupodivu ta obyčejná "retro" jídla dosti chutnala, nejvíc kladných ohlasů měla asi mrkvová pomazánka a jablkový sýr.
O úplně všech událostech a překvapivých setkáních ani psát nechci, přece jen si něco nechám jen pro sebe. Snad jsme Cukr na nitku vypravili do světa s patřičnou pompou a knížce se bude dařit!
Píše se o ní třeba zde:
Žádné komentáře:
Okomentovat