Maso z divočáka, tedy kance, jsem koupila už mražené ve farmářském řeznictví nedaleko. Krkovice to měla být, tedy víceméně i byla, ale nějak podivně naporcovaná, velká kost uprostřed zabírala značný podíl z celkové váhy, což v mraženém stavu vidět nebylo. Spíš krk to byl, jak jsem i já poznala, až když jsem na konci přípravy obírala maso z kostí. Ale aspoň něco.
Maso jsem chtěla péci na pivě tak, aby s ním nebylo moc práce. I rozhodla jsem se opět pro víceméně pomalé pečení. Nakořenila jsem ten nebohý kus pepřem, kmínem, mletým novým kořením (jedna z mých "tajných" ingrediencí), solí a přidala k němu cibuli i stroužek česneku. Podlila jsem ho pivem a dala péci na 150 stupňů, nejdřív přikryté. Po hodince a půl jsem maso odklopila a při 200 stupních opekla z obou stran. Druhý den jsem maso nechala dodělat další skoro hodinku opět při nižsší teplotě. Zdálo se mi to takto šikovnější. Větší kus krkovice šel v celku z kosti odloupnout. Přidám jen malé vysvětlení pro zvídavé, co jsem s tou dobrou pečínkou dál udělala: použila jsem ho jako dárek pro jednoho kamaráda, dostal ho pěkně v krabičce i s mašlí :)
Ale co s nezanedbatelnými zbytky a kousky, odpreparovanými z kosti?
Využila jsem je do bramborového slaného závinu. Těsto jsem připravila jako tady, ale dala jsem do něj pod vlivem netového průzkumu o celou polovinu mouky méně! Na náplň jsem se inspirovala zase jinde - použila jsem sušené houby, ty jsem na půl dne namočila a nejdříve je podusila s cibulí, pěkně doměkka, myslete na to, že pečením se to už nevylepší! Šťávu jsem vypekla a přidala všechny zbytky posekaného masa. Dochucovat se už nemuselo, bylo výrazné dost.
Závin jsem smotala pomocí pruhů pečícího papíru, těsto se poněkud lepilo. Při válení je třeba na něj příliš netlačit, jen ho lehce rozhrnout.
Závin či roládu jsem pekla potřenou vajíčkem. Chtělo to nějakou zeleninu, nyní v zimě se hodil ke zvěřině okurkový salát.
Žádné komentáře:
Okomentovat