Za lakonickým názvem se skrývá dlouho připravovaná návštěva naší přední restaurace v rámci Maurerova Grand restaurant festivalu. Idea je taková: přihlášené restaurace podle svých podmínek připraví festivalové menu za stejnou festivalovou cenu a poskytnou místa k rezervování. Účastníci si vyberou termín, uhradí částku předem, a mají tak možnost ochutnat luxusní delikatesy v těch nejlépe hodnocených restauracích.
obr. z galerie Alcron
My si letos vybrali Alcron s šéfkuchařem Romanem Paulusem, držitelem michelinské hvězdy, abychom zažili tu absolutní oceňovanou gastronomickou špičku. Místa jsme rezervovali hned po zveřejnění 2. prosince a za půl dne již nebylo snadné si vybrat nějaký vhodný termín, víkendové byly obsazené ihned. Získali jsme jeden pátek od 17,30. Degustace trvá 90 minut.
Prostředí hotelu z 30. let je nevtíravě luxusní, nedávno stylově zrekonstruované. Byli jsme uvedeni na místa a několik číšníků se nám věnovalo celou dobu večeře. Představovali nám podrobně jednotlivé chody, vypočítávali všechny ingredience, popisovali i podávaná vína. Večeře ovšem nebyla o množství, ale ochutnali jsme vybrané kombinace kvalitních surovin v moderní a přitažlivé podobě. Prostřeno bylo jako na obrázku včetně založeného talířku s ubrouskem na pečivo.
Degustační menu obsahovalo jako předkrm tuňákové sashimi s červenou řepou a tapiokou- tenký plátek syrového japonského tuňáka, obložený zeleninou. Velmi mě pobavily i tři sněhové řepné pusinky velikosti lentilky, které pokrm zdobily, nebo dva druhy ochucené majonézy ve formě tří barevných teček, na které číšník upozorňoval zvlášť...
K předkrmu se podával výběr zajímavého pečiva, každý z nich nám číšník extra popsal: rolka se sušenými rajčaty, sezamová a celozrnná bagetka, dýňový chléb, parmazánový bochánek, klasická banketka. K nim jsme si mohli vybrat z několika druhů ochucených francouzských másel, podávaných na vychlazeném kameni. Parmazánový bochánek mi chutal nejvíc, na obrázku ještě dýňový chléb. K předkrmu se naléval francouzský bílý sauvignon.
Následoval pomalu pečený srnčí hřbet na kaštanovém pyré s perníkovým knedlíkem, zeleninovým ragú a rakytníkovým želé. K lahodnému masu se ještě nabízela brusinková omáčka a chutnalo vše výborně. O francouzském červeném víně, původem z Languedocu, jsem si už víc nezapamatovala. Protože nás u stolu bylo více, co jsme se aspoň trochu učili francouzsky, úsměv v nás vyvolala servírčina výslovnost: "apelejšn kontrol".
Ten perníkový knedlík byl perníkem jen poprášený, sám byl spíš krupicovotvarohový. Původní obava spolustolovníků, že bude moc sladký, se tak nenaplnila.
Menu zakončil dezert v podobě cheesecaku s jahodovou zmrzlinou, doplněného čokoládou, karamelem a mátou. K němu opět sauvignon, ale domácí a o něco sladší.
I šéfkuchař přišel k našemu stolu, aby se ujistil, že nám chutnalo. Vše jsme decentně pochválili. V příjemném prostředí to byl výjimečný gastronomický zážitek. Pro mě má i tu cenu, že jsem získala nové měřítko, i když do restaurací na této "letové hladině" nebudu nikdy chodit běžně. Avšak láká třeba víkendový brunch nebo nabízené kuchařské kurzy, to bych si ráda někdy dopřála.
Žádné komentáře:
Okomentovat