Zkazky o mrkvovém, případně celerovém pyré znám vždy doprovázené odmítavými úšklebky. Tato představa se mi zkrátka spíše příčila a okolí rovněž. Pokud ještě za mého dětství někdo přijel z bájného Západu a vyprávěl o skvělém mrkvovém pyré, nevěřil mu nikdo.
Z toho důvodu jsem se ani nepokoušela něco takového vařit - až jsem pár let zpátky viděla v jakémsi Prostřenu, jak Veronika Žilková vaří toto pyré dohromady s bramborami. Měla to vymyšlené tak, že stačil jeden hrnec, brambory pokrájené na běžné čtvrtky a mrkev na malé kousky - vysvětlovala, že musí být o hodně menší, aby se uvařily zároveň, a že mrkve nesmí být moc.
To mě celkem zaujalo jako dobrý trik, ale nechala jsem to být.
Až jsme se s přáteli bavili o mrkvovém pyré a polévce a já přesvědčovala, jak je polévka skvělá, někdo mi přizvukoval, že se po ní v Anglii můžou utlouct. A že to pyré je taky oblíbené.
Tak jsem si řekla, že může-li být výborná mrkvová polévka, stálo by i to zatracované pyré za zkoušku a při nejbližší příležitosti jsem se do toho s odhodláním pustila. Nemůžu napsat s nadšením, to ne.
Dala jsem vařit brambory a k nim asi čtvrtinu objemu mrkve, nakrájené jen na silnější kolečka, tedy tak 2-3 mm. A to bylo celkem akorát, spíš je dobré vařit déle, až mrkev pořádně změkne. Jestli se brambory trochu rozvaří, tolik nevadí, já je měla o něco málo převařenější než normálně.
Kaši jsem rozšťouchala a potom přidala mléko a vzala jsem na ni tyčový mixér. Ani měkké kousky mrkve se šťouchadlu nepodvolily. Kaše byla hezky oranžová a chutnala docela zajímavě, mnohem líp než dušená mrkev s bramborem. Hurá, dokázala jsem to :) Prostě překonala jsem původní nechuť a předsudky a zjistila jsem, že je to další prima příloha!
Hodí se dobře k pečeným i dušeným masům, uzenému. Moje zkušební kombinace, kterou osoba blízká odmítá, je na fotce - vynikajícně jsem si pochutnala. V pyré nesmí mrkev převládat, ale vyzkoušejte si to podle vlastní chuti.
Žádné komentáře:
Okomentovat