Velikonoční vrkoč

Smrt plave po vodě,
nový léto k nám jede,
s červenejma vejci,
s žlutejma mazanci.
Jakej je to mazanec,
bez koření, bez vajec.

Už se přiblížily velikonoční svátky, které jsou spojeny i s mnoha druhy speciálních pokrmů, hlavně obřadního pečiva. Mazance a věnce čili vrkoče k nim patří, světily se v kostele o Velikonoční neděli.

Svoje starší velikonoční recepty jsem už připomínala - ale ptáte se, co letos přibyde nového?

Mazance moc nedělám, protože většinou nějaké dostanu. Tradičně je peče moje matka a zakládá si na tom. Používá recept na vánočku a přidává dva žloutky navíc.

Dělám proto spíš štoly nebo jidáše.

Před skoro už deseti lety se mezi darovanými mazanci ze strany osoby blízké objevil jeden, který nám mimořádně zachutnal - chvíli trvalo, než se podařilo identifikovat, od koho vlastně pochází. Inu muži, o pečivo moc nestáli a dárce nerozlišovali.

"Vítězný" mazanec pocházel z kuchyně rodinné přítelkyně - pravé vědkyně s tituly ze všech stran. Pak že vzdělané ženské neumějí vařit!

Už to bude dva roky, kdy jsem přímo od ní získala recept, který jsem nyní vyzkoušela:

Mazanec/vánočka

1 kg hladké mouky, 1 kg polohrubé mouky, 320 g cukru, 2 másla, 2 celá vejce a 6 žloutků, 2 1/2 kostky droždí, mléko, půl balíčku rozinek

Poměr surovin je proti matčinu receptu mnohem velkorysejší v množství vajec, jinak se příliš neliší. Kombinuje hladkou a polohrubou mouku, což je prý právě tak akorát. Nejdůležitější je pořádně těsto propracovat.

Těsto jsem zadělala pomocí robotu z půl kila mouky, což by na jeden mazanec nebo věnec čili vrkoč mělo stačit.

Nechala jsem ho kynout a odešla na pochůzky.

Těsto za 4 hodiny vykynulo až překynulo.

No, na mazanec by to bylo fajn, ale jak já upletu ten věnec?

Dala jsem se do toho, ale viděla jsem, že to nebude jen tak - pak ještě přehodit cop na plech a urovnat. Našla jsem radu, že do středu je dobré dát nějakou nádobu, aby se otvor uprostřed udržel. Vzala jsem malou zapékačku a obalila ji papírem, aby se na ni těsto nenalepilo. Protože mi připadalo škoda ji péct prázdnou, šoupla jsem do ní aspoň jednu řepu, že se zároveň upeče.

Pekla jsem a sledovala, co věnec-vrkoč dělá, nadouval se docela hodně, ale neupekl se moc hezky.

Hm, takhle jsem si to nepředstavovala, jeho zdobení jsem vypustila a snědli jsme ho - chutnal velmi dobře, ale tak dobrý jako od paní doktorky nebyl...Propracované bylo těsto dobře, ale musela jsem trochu mouky přidat - dala jsem nejspíš do kvásku moc mléka a těsto jsem měla moc řídké...ale ne, chyba! Došlo mi to dosti pozdě, až když jsem přepisovala recept do blogu: vždyť jsem to normálně zvorala, jak jsem přepočítávala množství surovin - půl kila mouky je čtvrtina, a ne polovina, proto jsem měla těsto řídké, bylo v něm moc vajec i másla! No jo, nobody is perfect, to platí univerzálně! Štvalo mě to, ale byla jsem ráda, že chyba není v receptu samém.

Na vrkoč č. 2 jsem tedy vzala jiný poměr těsta, chudší - udělala jsem ho jen z 300 g mouky, 1 žloutku, 70 g cukru i tuku a 20 g droždí.

Taky hodně vykynul a jak ze skanzenu nebyl, ale vrkoč jsem trochu ozdobila na focení.
Ale navíc jsem upekla i druhou řepu :)

Dala jsempak vrkoč zmrazit.

Nakonec mi to nedalo a pustila jsem se i do vrkoče č. 3.

Těsto: 250 g polohrubé mouky, 30 g tuku, 1 žloutek, 15 g droždí, mléko, 30 g cukru. Dokonce jsem si zvážila množství těsta na jednotlivé prameny, aby byly stejné - věneček vypadal docela pěkně, ale než dokynul do trouby, už jsem viděla, že prameny hladké zase nebudou...

Tenhle vrkoč už dopadl jakžtakž, jarní náladu pozvedly narcisky. Letos to na nějakou zelenou "haluzku" nevypadá...ty se do vrkoče můžou zabodnout tři, nahoře svázat a vajíčko mezi ně zavěsit. Tak příště.

Všechny varianty chutnaly pořád dost dobře, nebyly vůbec suché jako to hezké kupované pečivo :) Zatím jsem ideální poměr, aby těsto dobře drželo tvar a přitom dobře chutnalo, nenašla. Přece jen peču kynuté těsto málokdy.

Veselé a chutné Velikonoce!