Svatba

Nastal den, na který jsme se chystali od února. Nebylo to příliš mnoho času, když uvážíme, že téměř vše muselo být zařízeno do konce června.

O přípravách viz články Svatební pečení 1 - 4 v rubrice Povídání u stolu

---

Po pečlivém promýšlení jsme se rozhodli pro poněkud netradiční pořadí: nejprve oběd ve vybrané hospůdce na statku, ke kterému mají mladí specifický vztah. Odtud se přes hotel, kam dorazí další svatebčané, přesuneme už pěšky kousíček do kaple. Po obřadu se všichni vrátíme do hotelu na raut a další zábavu i s večerním grilováním. Kolik bylo přesně hostů, těžko říct, přijížděli a odjížděli a zase přijížděli - maximum bylo prý na stovce.

Ve čtvrtek večer ještě (beze mne) se chystaly nějaké vejslužky, kytky, myrty a také cedule-směrovky.

Dopoledne se nazdobila auta a potom se konal ten oběd. Já si po cestě půl hodinky mohla odpočinout a snažila se opatrně pohybovat, tak to šlo.

Vaří se tam výborně, na ukázku kančí guláš na víně v chlebu.

Naše menu vyfocené nemám, protože uvnitř bylo dost šero a málo místa. Maximálně se tam vejde 28 lidí. Ani jsem nikde nepsala, jak byl problém jich tak omezený počet vybrat...ale mladí to zvládli. Připili jsme si jednoduše cinzanem. Na předkrm jsme dostali výborné chleby se škvarky a cibulí - málokdo jim odolal, i když počasí bylo letní. Následovala klasická knedlíčková polévka, poctivě uvařená, kterou snoubenci museli jíst společně. Nevěsta měla připravenou kavárenskou zástěru, aby uchránila během oběda šaty, ale ani to nebylo třeba.

Obávala se svíčkové, kterou bych si sice představovala o něco smetanovější, ale i tak měla dobrou plnou chuť a domácí knedlík rovněž. Masa byly tři velké plátky a jen se rozsýpalo. Všichni si to moc pochvalovali. Pilo se hlavně pivo.

V plánu byla dále káva a moučník, který pekla nakonec babička, a to na přání nevěsty tříbarevnou buchtu.

Ale čas rychle uběhl a kávu i s moučníkem jsme odložili do hotelu. Všichni byli už dost najedení, protože všech jídel jsme dostali veliké porce a bylo to moc dobré.

Nastal přesun ke kapli, kde se v uvolněné atmosféře odehrál obřad i focení.

Po blahopřáních, koláčkách a horolezeckém okénku jsme se postupně vraceli na raut, který začínal šumivým přípitkem, na stolech bylo připravené napečené cukroví i slané pečivo, které doplnila ještě další tetička hromadou dobrých sýrových tyček.Bylo i pár malých vázaných kupovaných koláčků, taky skoro domácí výroby. U rautu byl pro ty, co neměli oběd, guláš. Studené mísy s uzeninami, sýry (bez eidamu), naložený hermelín i pár utopenců, hroznové víno, nápoje a pivo u výčepu. Všechno dohromady to vypadalo fajn, svatebčané se postupně převlékali do neformálnějšího oblečení, někteří už i odjížděli, vybaveni vejslužkou.

Večerní grilování probíhalo venku, na místě s krásným výhledem na české Dolomity... Připravené naložené maso i saláty a marinády chutnaly, ale ani se nesnědlo všechno, po desáté už nikdo nic nechtěl - myslím, že na osobu to byly dvě až tři porce. Zbytek tedy byl uchován na další den, protože veselí bylo plánováno na celý víkend, jak kdo bude moci.

Já se po letech setkala s širokým příbuzenstvem a i některými synovými kamarády, které znám z dřívějška, tak to bylo fajn. Zábava se dařila, syn to všechno vlastně měl ve své režii a zvládl společnost ukočírovat, však nějaké geny na to má. Žádné "faux pasy" a trapasy se snad ani nekonaly, účastníci si pochvalovali, že je dobrá atmoška. Tancovalo se, hrál i bowling.

Vzhledem k předchozímu jsem nevydržela být vzhůru příliš dlouho, ale musím se ještě pochlubit, jak mi plno lidí chválilo to pečivo. Potěšilo mě, že mi to tedy vyšlo. Ale který druh pomylsně vyhrál, se nedá říct - úžasné linecké, skvělé kokosky, vynikající koláčky, výborné rohlíčky, ty dobré muffinky...každý našel svoje příznivce.

Můžu tedy jen doporučit, abyste si, pokud vás pečení baví, vše nějak zorganizovali a na podobné slavnostní události něco připravili - i když jsem použila vcelku jednoduché recepty, bylo domácí pečení mnohem chutnější než cokoli kupovaného. Dokonce jsem víceméně trefila i to množství, něco se ještě dojídalo u snídaně a druhý večer, kterého jsem se už neúčastnila.

Zmíněná tříbarevka byla též odsunuta na snídani, a to byla pro ni ta pravá chvíle. Byla vláčná a nakyslá, což přišlo k chuti, a babičce ji všichni moc chválili. Ona pořád opakovala, že se jí zrovna nějak nepovedla, a že je to tím, jak jsem jí vnutila jiný recept, a kdesi cosi - leč tomu se každý vysmál, buchta měla jednoznačný úspěch.

Osobními detaily už víc nechci unavovat ani je prozrazovat, ale z několika náznaků se dá poznat, kde se svatba konala. To si nechte do komentů, jestli to není moc lehké...