Svatba již sice proběhla, avšak svatební seriál ještě vydá na pár pokračování 
Poslední týden před svatbou, tedy od pondělí do středy, jsem si vyhradila na hlavní pečení. Byla jsem po dovolené, v neděli si ještě doma poklidila a taky jsem se ještě vydala pro levnější máslo ve víkendové akci, to minulé jsem už skoro spotřebovala. Ostatní suroviny jsme už koupili cestou z dovolené.
V pondělí jsem dopoledne ještě připravovala náplně, vybírala vhodné džemy a vařila mák. Mlýnek na mák nemám, tak jsem ho koupila 200 g ve stříbrném zataveném sáčku, ten nežlukne. Povařila jsem ho s mlékem, ale ne moc, aby náplň zůstala hustá, dochutila skořicí, cukrem, povidly a rumem, přidala jsem i kousek másla, tak dvě lžíce. V robotu jsem si udělala odhadem velkou várku drobenky z celého másla.
Pak jsem měla pochůzku ke švadleně a po spěšném návratu už čekala kamarádka, že jde na ty koláčky. Začínaly jsme po půl páté.
Vzhedem k povaze těsta nebylo možné ho přichystat předem, ale šlo to rychle. Dala jsem rozpustit tuk, přihřála mléko s cukrem na kvásek a nadrobila do něj droždí. Přichystala jsem i plechy s papírem, mřížky na chlazení a nápoje.
V robotu jsem umíchala žloutky s cukrem, za chodu přilila tuk, nasypala mouku a přidala kvásek, ještě trochu mléka a mouky. Z těsta jsme tvořily koláčky, a když byl plech plný, kamarádka pokračovala a já dávala náplně a drobenku a hlídala plechy. Po nějaké době jsem připravila ještě jednu várku těsta. Jen dva plechy se vydařily více vypečené, ale ještě v normě :) Dávaly jsme třicet koláčků na plech, ale plechy jsem nestihla počítat. Upekly jsme ze dvou kil mouky.
Kdyby mi trouba pekla více plechů současně, byly bychom i rychlejší. Takhle jsme skončily v půl osmé, něco pojedly a kamarádka byla propuštěna domů. Já si dala hodinku pauzu a ještě sklidila kuchyň, ale nebylo toho moc.
Úterý se ukázalo být dosti výživné. Dopoledne jsem s máti ještě pekla tvarohové kokosky z deseti bílků. Po nich přišly na řadu
*slané hrudky-muffinky
Dává se do nich všechno možné. Vzala jsem pětinásobnou dávku, normální je: 220 g mouky, 2 vejce, 150 g jogurtu, 50 g másla, 1 prdopeč, po asi 80 g sýra, šunky, oliv (nebo žampiónů, sušených rajčat, kaparů) , cibulka i s natí, koření dle chuti - aspoň pepř, může být i trochu naloženého, nějaké provensálské byliny. Vše se nakrájí spíše na drobnější kostičky, sýr také, strouhaný v těstě "zmizí". Hodí se i balkán, niva.
Máte-li formu na malé muffinky, je to ideální, jinak stačí dělat hromádky lžicí. Nabudou. Pečou se na 200 stupňů asi 15-25 minut. A jsou dobré i po rozležení, proto jsem je zvolila. Jenže těch asi 80 bochánků není právě mnoho, tak jsem se rozhodla ještě pro chlebíček z téhož těsta, jen s trochu jinými přísadami, že ho upeču další den.
Připravila jsem si ještě seznam na nákup zbylého, hlavně tedy jsme po úvaze ještě chtěla připravit něco k namazání. Nejlepší mi přišlo udělat rychlou paštiku, bez pečení, jen z orestovaných jater.
*rychlá paštika
Po návratu z blízkého krámu jsem polorozmražená játra (500 g) hodila na orestovanou cibulku a opekla a nechala chladnout. Sklidila jsme nádobí, setřela podlahu a dala jsem si půlhodinku pauzu.
Pak jsem dodělala paštiku - rozmixovala jsem játra se Zlatou Hanou (celou) a trochou fernetu a dalším kořením a solí, dala zatuhnout do lednice.
Začala jsem připravovat tvarohovou náplň ze dvou tvarohů, později jsem přidala ještě jeden. Posledním druhem byly zavařené švestky, půlky bez vody, které jsem dala zatím vykapat. Rozpustila jsem tuk do těsta, chystala jsem ho na pátou hodinu.
Do půl šesté dorazili hned čtyři pomocníci včetně syna, nevěsta se dle tradice držela od pečení koláčků dál. Ujali se jednak tvorby koláčků, jednak slepování lineckého.
Postupně jsme to všechno napekli, polepili, poskládali ještě další výtvory do krabic a sáčků a po osmé pojedli tu paštiku. Probrali jsme různé detaily, co nás ještě napadly, inu ač jsem měla z této akce trochu obavu, provedení se vydařilo, vše jsme v pohodě udělali a příjemně si popovídali. Jen tedy jsem už cítila dost záda, závěrečný úklid mi zabral ještě hodinu. Koláčků bylo ze čtyř kil mouky.
Zajímavost pro mě, která nepeče profesionálně: každá ze čtyř várek těsta se chovala trochu jinak, ač jsem je dělala plus minus stejně - samozřejmě, v tom to právě vězí: tuk měl různou teplotu, droždí vzcházelo různou dobu, mohla jsem dát i různé množství mléka navíc. Těsta byla sypká i vláčná, mastnější i sušší - a přece z nich všech vyšly chuťově stejné (tedy dobré) koláčky 
Žádné komentáře:
Okomentovat