Chtěla jsem využít volný půlden k tomu, abych si nejen hezky zavařila, ale i něco nachystala na budoucí dny. Zabralo mi to akorát 2 a půl hodiny.
Nemůžu se srovnávat s tím, jak třeba Pohlreich vaří Česku, protože má vše připravené, navážené, očištěné a nazkoušené, navíc jakoby uklízí, ale to jen odklízí z dohledu. A z vícera důvodů nepotřebuju tak fofřit, ačkoli mám ráda, když vše pěkně navazuje a odsejpá.
Taková multivaření zamýšlím i jako inspiraci pro ty, co pořád nic nestihnou a nemají čas. Vím moc dobře, že holt někteří lidé jsou ustrojeni k tomu, aby si věci dovedli naplánovat, a jiní to za žádnou cenu nedokážou, je to proti jejich přirozenosti, schopnostem - příznivci citátu Pořádek je pro blbce, inteligent zvládne chaos. Mezitím je však ještě škála těch, co by to využít mohli.
Když jsem si chystala plán, některé nápady jsem zavrhla a postup ještě upravila. Od njerůznějších nápadů, co všechno upeču z dýně, jsem setrochu posunula. Celé menu není nic náročného, žádné výkonnostní vaření, spíš jen tak v poklidu. Tentokrát to bylo taky jen pro dva, i když raději vařím najednou více porcí, aby bylo navíckrát. Mrazák to jistí.
Koleno, co jsme nevyužili na konci roku, jsem měla od večera rozmražené, půl malé dýně upečené.
Začala jsem mrkvovým salátem, tam žádné prostoje nejsou. Vzala jsem na něj asi 300 g mrkve, oškrábala, nastouhala, oloupala dvě jablka a přistrouhala do mísy, vymačkala půl citrónu. Oloupala a nakrájela jsem pomeranč, přidala dvě lžíce rozinek, dvě lžíce cukru, zamíchala a rozdělila porci do práce, dvě porce na zítra a tu na dnes pro sebe hned snědla.
Vyndala jsem si suroviny na pomazánku z Nivy s domácí majonézou a domácí lučinou. Nastrouhala jsem sýr, přidala zbytek lučiny a hned dala kapat další várku z velkého jogurtu a malé zakysanky. Pak jsem udělala majonézu z jednoho vejce, dokončila jsem pomazánku a uložila v menší misce, umyla nádobí.
Ve stroji jsem zadělala na tvarohové rohlíčky, včas zapálila troubu a dala je péci. Málem jsem zapomněla na prdopeč! Ale napravila jsem to včas, když ještě těsto bylo ve stroji. Pustila jsem se do kolena, které jsem si usmyslela vykostit, protože se k tomu samo nabízelo: bylo takové celé uvolněné a ne moc velké. Šlo to docela dobře, tak jsem byla ráda, že mě to napadlo. Čekala jsem, že tahle práce bude horší. Napatlala jsem koleno hořčicí i solí, nacpala cibulí a česnekem a sešněrovala silikonovými provázky. Mezitím už se rohlíčky upekly, místo v troubě zaujalo koleno. Bude se péci více hodin na 150 stupňů, na fotce je polopečené, ještě mu nařežu kůži a dopeču před podáváním.
Rozmixovala jsem v hrnci dýni s trochou vody a dala polévku vařit s mlékem. Opět jsem umyla nádobí i okolí včetně podlahy a pospíšila jsem si vše začerstva zapsat. U psaní se sedí, to je výhoda:)
K obědu budu mít tu polévku s rohlíčkem. Na večeři je pomazánka a rohlíčky, k tomu i šunka a nějaká čerstvá zelenina. Mužskej si asi polévku dá. Koleno počítám zítra k obědu se šťouchaným bramborem a mělo by mi zbýt i do obědové krabičky. K svačině si dáme tu mrkev. Pomazánek je dost, pokryjí další snídaně nebo večeře.
Na příští týden mám v plánu zase po večerech vyrobit paštiku a pomerančovou marmeládu, ty budou na dárky. Dočetla jsem se teprve teď, že kůra citrusů z EU se nesmí ošetřovat pesticidy, jen nějakými vosky, takže v testu prošla jako poživatelná, to mě moc potěšilo!
Občas v té záplavě špatných zpráv o stavu potravin bleskne i nějaká pozitivní. A i u té bude dlouho trvat, než vejde do povědomí...jako příklad tvrdošíjného lpění na dávno přežitých modelech chování jsou vykřičníky o používání kovu na zeleninu a ovoce, že je ničí. Nu, ano, ale neplatí to pro nerez. A kdo ze současné populace vůbec někdy takové nože a nádobí viděl? My máme v rodině jeden "rezový" nůž s vlnitým ostřím, pochází od prababičky, a uchovává se spíše jako starožitnost.
Už končím - radši než mému moralizování věnujte pozornost své kuchyni a uvařte si taky něco dobrého.
Žádné komentáře:
Okomentovat