Nejen rodiče, ale i babičky a tetičky, prababičky a pratetičky se
v rodinách zapojují do letního hlídání dětí, nejčastěji ve věku od školky do doby, než teens začnou dávat přednost jiné společnosti.
Právě takové děti mám na mysli při tipech na letní vaření, protože pak už jedí spíš jako dospělí či dokonce těžce pracující dospělí.
Právě jsem absolvovala v roli té pratety jeden týden stejně jako vloni.
Kluci (6 a 8) se už do pomáhání hrnou, tak kde to šlo, jsem je nechala něco dělat. Začali během zimy vařit s tátou, tak už se cítili zkušeně. Připravovali jsme jednoduchá a rychlá jídla. "Jé, to budeme mít školkový oběd," jásali, když jsme se pustili i do polévky. Doma totiž mívají zatím polévku spíš jako samostatné jídlo, tak oba chody jim připadají zvláštní. Taky moc často polévky nevařím, ale ke sladkým nebo bezmasým jídlům ano.
První polévka byla žampionová. Zbylo pár kloboučků i nožiček od večeře, ke které byly kuřecí nudličky na žampionech s rýží. Další polévka - mrkvová často vzbuzuje rozpaky, ale jen do ochutnání! Je vážně výborná a stačí na ni pár ingrediencí. Kluci si vyzkoušeli i strouhání na struhadle. Vlastně se polévka z mrkve dělá stejně jako ta žampionová - pořádně orestovat na másle (možno hned přidat 1-2 lžic mouky na zahuštění), opepřit, zalít trochu vodou, osolit, povařit, doplnit mlékem nebo smetanou a nechat vařit do změknutí. Čerstvá pažitka ze zahrady dílo korunovala. Opravdu nic víc.
Na speciální přání jsme vařili bramboračku, tam kluci vydatně pomáhali, dohadovali se o tvaru zeleniny a divili se, že je to tak jednoduché - i v tomto případě jsme zeleninu trochu restovali, přidali cibuli a brambory, koření a vařili doměkka, lépe pomalu a déle, aby chutě víc vynikly. Houby už jsme bohužel neměli, česnek jsem použila granulovaný. Se zahuštěním mi vypomohla instantní jíška.
Tvarohové těsto na slaný koláč jsem si přivezla už hotové, kluci na něj dali slaninu, špenát a zakysanku s vejcem, to je bavilo. Na lívance zase trhali zahradní borůvky a míchali je s cukrem. Tvarohovou zebru s dětmi mám už ozkoušenou, střídá se lžíce světlého a tmavého těsta. V jednom se to holt dělá blbě... Proužky se klukům pěkně povedly a ani se u toho nezhádali :) Pocvičili si i roztlučení vajec, zatím celých. Vrtule s uzeným jsem jen promíchala a přidala vajíčka, nedávala jsem je zapékat, bylo moc horko. Salát z rajčat a okurek k nim pasoval. Ještě jsme dělali lečo, tedy spíš jen dušenou zeleninu, k ní kuskus a trochu sýru. Vajíčka byla v záloze, kdyby lečo děti odmítly, ale snědly ho a pochválily jako všechno ostatní.
Další polotovar, který jsem přivezla, byl crème anglaise. Potřebovala jsem doma zpracovat nějaká vejce a taky mléko, uvažovali jsme i o buchtičkách s krémem, tak jsem ho na zkoušku připravila. V jednom receptu se psalo i o možnosti zmrazit ho na domácí vanilkovou zmrzlinu, a to jsme právě udělali - byla skvělá, v nanukových tvořítkách velmi jemná a lahodná. Na krém jsem umíchala 5 žloutků a 4 lžíce moučkového cukru do pěny. Svařila jsem 1 šlehačku (tedy pro puntičkáře: smetanu 33% tuku) a mléko, celkem 450 ml. Poměry se udávají různé, i samá smetana, ale tento stačil. Přidala jsem vanilkovou esenci a nejprve jsem přilila několik lžic k ušlehaným žloutkům, promíchala a vše pak nalila do zbylého smetanového mléka. Necedila jsem, nechladila jsem ve vodě, jen jsem občas zamíchala, aby se neudělal škraloup. Krém chutnal skvěle, pudinkové prášky ať se stydí někde v koutě. Na polévání moučníků měl tu správnou hustotu. Uchovala jsem ho pak v lednici ve sklenici se šroubovacím víčkem.
Zdá se, že jídla, na kterých se děti nějak podílejí, pak snědí radši. Doporučuju. Některé bariéry "Fuj, to nejím", jsme překonali. Vysvětlovala jsem, že to každý vaří jinak a že to nebude stejné jako "jednou na školce v přírodě", a že se musí aspoň ochutnat...takže to nakonec šlo i po občasné počáteční nedůvěře. (Pra)babička zdárně sekundovala, vytáhla i "mediální" kartu: od téhle tety je všechno dobrý, ta vaří i v televizi!
Jeden oběd jsme si dali ve "sklářské krčmě" v rámci výletu, a ač bylo dosti teplo, tak se kluci s chutí vrhli na řízky a snědli skoro normální porci. Nu, myslím, že o podobných dětských jídlech už dlouho nevydrží...
Připravené jsem měla ještě ty buchtičky, pak tvarohové knedlíčky nebo bramborové šišky ve strouhance, i jejich kombinaci, halušky se sýrovou omáčkou nebo se zelím, nedošlo ani na zelné fleky, koprovku s vejcem a papriky pečené se sýrem.
Na večeře jsme měli domácí jídlo od jejich maminky, ale dětské porce byly menší. Z loňska se opakovaly pro velký úspěch lasagne i indočína. Měli jsme i výborné pečené pstruhy, čerstvě z rybárny zabité, nebo borůvkový koláč.
Snídaně a svačiny už byly vydatnější než vloni, pečivo nebo chléb se sýrem, salámem, ovoce i zelenina k tomu, domácí sladké pečivo.
Třeba ten výčet poslouží i někomu dalšímu, až zas budete přemýšlet, co jednoduše uvařit.
Žádné komentáře:
Okomentovat