Letos jsem si začala s myšlenkou na zavařování pohrávat kolem svatého Jána, když jsem si umanula vyzkoušet naložené černé ořechy jako kompot, ne v alkoholu. Nejprve jsem neměla kloudný recept, ve starých kuchařkách to vypadalo dosti zdlouhavě, ale začala jsem hned ořechy máčet a vyměňovala vodu každý den.
Do toho přišlo pozvání do Dvojky na téma zavařování a já začala vymýšlet, co tam asi tak neobvyklého předvedu? Nu, další pozvání, a to na návštěvu spojenou i se sklizní rybízu, mi odpověď hned nabídlo: rybíz bude.
To bych mohla zkusit ten recept, co jsem si našla v jakési čokokuchařce, kterou jsem listovala na čokoládové předváděčce v zimě! Kde ten recept jenom mám? Našla jsem ho, ale jen rozpis surovin na kousku papíru - aha, to asi jsem myslela, že je postup stejný jako u švestek, ono to půjde... Ještě jsem se vrhla na net, zda nenajdu něco podobného, ale samá voda, jen jedna rybízovočokoládová omáčka, která se vařila už z hotového želé a podávala ke zvěřině - hm, to mi moc nepomůže, ale tip to špatný není. Rybízová čokoláda má užití asi jako brusinky, tedy jako sladká pomazánka i pikantní omáčka k pečeným masům.
V důsledku okolností tedy jde o víceméně autorský recept:
Rybízová čokoláda
600 g otrhaných kuliček červeného rybízu dáme vařit se 150 g cukru, po dvaceti minutách přidáme 60 g hořké čokolády a tři velké lžíce kakaa, povaříme. Chceme-li rybízovou čokoládu použít nasladko, můžeme přidat trochu rumu, chceme-li ji použít naslano, přidáme trochu balsamica. Chuť po uvaření není zcela ohromující, směs potřebuje trochu proležet. Plníme do menších skleniček, uzavřeme, otočíme.
Připravila jsem si další recepty na stále oblíbený rybíz jako brusinky bez míchání, marinované lilky a přemýšlela o jednoduchých postupech bez vaření, bez cukru, i o tom, v čem všem je možné zavařovat...tyto úvahy dostaly dva dny před vysíláním pěkný šťouchanec v podobě možných otázek, a já začala horečně hledat různé odpovědi a dokonce jsem vyzpovídala i osobního technologa, abych měla jasněji. Docházelo mi, že se posluchači a redaktorka mohou ptát i na odbornější témata, o nichž nevím ani to zblo. Pravda, některé otázky mířily spíše na druhou diskutující, ředitelku skanzenu v Přerově n. L., ale i tak.
Cenné informace jsem nasbírala v knize Jídlo, dějiny chuti i ve Weckově zavařování Vař do zásoby! Tam na mě vykoukl konečně i použitelný recept na černé ořechy, žádné další tři čtyři dny vaření, ale za pouhé dva je hotovo, hurá.
Jak se věci dají do pohybu, dějí se tak nějak samy, a já dostala právě v den vysílání od své kolegyně ručně psané recepty po její pratchýni z Podkrkonoší - skvělý úlovek! Hned jsem nalistovala na zavařování a našla něco, o čem jsem ještě neslyšela:
Borůvky na slunci
Na pětilitrovou láhev borůvek se dá 1 kg cukru. Na dno se nasype cukr, pak borůvky, zase vrstva cukru, až je láhev plná - nahoře musí být cukr. Pováží se a dají na slunce. Až jsou borůvky nahoře (tedy pustí šťávu a vyplavou) a hodně kysají, svaří se a uloží.
Vím, že se kysáním připravovala malinová šťáva, tak to bude něco podobného, vzniklá kyselina by měla taky konzervovat. Třeba to někdo zná nebo vyzkouší.
V pořadu Patricie Strouhalové Jak to vidíte s datem 9. 7. jsme tedy zavařovaly, vykládaly o minulosti, a protože dr. Hrabětová měla také s sebou pár starých kuchařek, pěkně jsme si to užily. Dozvěděla jsem se i další detaily, třeba o tom, jak byla vymyšlena zavařovací hlava na víčka Omnia pro domácí použití, díky které se zavařování od 60. let hodně rozšířilo - teprve mi docvaklo, jak to do té doby bylo hrozné, staré sklenice a vytahané gumičky, zrezlé ocelové spony a problematický výsledek! Jako malá holka jsem u toho přece asistovala.
Rybízová čokoláda na ochutnávku byla přijata celkem kladně, i těch pár dnů rozležení jí pomohlo. Ohlas měly hlavně ty recepty bez míchání.
Zdaleka jsme nestihly pohovořit o všech zajímavých tématech a receptech, uteklo to rychle. Vůbec nepřišla řeč na zeleninu ani houby, ovocné hořčice či zavařené dárky. Zavařování bez cukru nebo bez konzervačních prostředků se jen zmínilo. Ale ještě se k tomu časem vrátím.
Po návratu domů jsem zjistila, že ty ořechy jsou už černé dost, tak jsem se rozhodla s nimi pokročit. Jaký je tedy celý postup?
Černé ořechy
Ořechy trhané kolem slunovratu propícháme např. špikovací jehlou a namočíme do studené vody, kterou denně vyměňujeme cca dva týdny, až jsou ořechy zcela černé. Pak je povaříme ve vodě doměkka, slijeme a zvážíme. Do přiměřeného množství vody dáme stejnou váhu cukru a svaříme ho s kouskem skořice a hřebíčkem. Přidáme ořechy a povaříme dvacet minut, necháme vychladnout. Druhý den ořechy vybereme do skleniček, sirup znovu svaříme a nalijeme na ořechy. Zavíčkujeme a sterilujeme dvacet minut (na 80 stupňů).
A protože jsem hned zaznamenala na blogu větší návštěvnost, spěchám s uveřejněním článku s recepty, jak jen mi to nejdřív vyšlo, tak ať se vše vydaří!
P. S. Dnes v sobotu jsem ještě doplnila foto rybízové čokolády, už je skoro proleželá, tak po počátečním váhání doporučuju zkusit! Ořechy také vypadají dobře, ty ještě proležení potřebují, ale budou dekorativní, co říkáte?
Žádné komentáře:
Okomentovat