Hurá! Ukončení pracovního poměru z důvodu odchodu do důchodu

Témata týdne zpravidla s úsměvem přecházím, ale tentokrát se mi skoro přesně trefilo do životní situace: otevřela jsem konečně po měsíci blog, abych sepsala, co jsem připravila minulý týden na rozloučení v práci.

---

V posledním zaměstnání jsem strávila jednadvacet let. A už nikdy pracovat nemusím...leda tak trochu a pro zábavu, něco s vařením, psaním a podobně. Pár nápadů mám, navíc se chystám i pečovat o vnučku a další blízké.

Osvobozující je, když můžete náhle vypadnout ze všech jen pracovně podmíněných vztahů (dobrých i horších) a zůstat v kontaktu jen s lidmi, s kterými oboustranně chcete...a na rozloučení si můžete dovolit ten luxus a všechny, kdo o to stojí, pohostit vlastnoručním menu.

Nebylo to pro mě až tak namáhavé, však nějakou praxi mám i z účasti na Restaurant Days nebo příprav různých oslav: jde většinou o to, že se jídlo musí připravit doma předem a jinde podávat, tedy musí jít šikovně transportovat i servírovat. Taky to nemůže být něco, co je jedlé jen zcela čerstvé, nejvýš lze něco přihřát. Ale pro tento účel jsem teplé jídlo nedělala, vystačila jsem se studeným menu víceméně do ruky:

domácí paštika s ovocnou hořčicí, domácí kváskový chléb

naložený hermelín s olivami a sušenými rajčaty

marinovaná červená řepa s modrým sýrem

závin z tvarohového těsta se zelím a klobásou

skořicové šneky

minicheesecaky s vinným želé

brownies

jablečný mošt

merlot

Samozřejmě jsem to vymýšlela dost dlouho, aby bylo zastoupeno něco, čím se ráda pochlubím, taky větší paleta chutí, něco pro vegetariány (krom zřejmého byl i jeden závin bez klobásy), abych vše stihla v množství asi pro 30 lidí připravit a zůstaly mi síly na roli hostitelky. Nastřádala jsem si i vhodné krabice na převoz pečiva, včas objednala nákup a předem začala s vařením a pečením.

Paštiku jsem dělala nejdřív, potřebuje odležet. Na jednu formu (A4) jsem vzala tak půl kila vepřového masa, půl kila drůbežích jater a čtvrt kila sádla. Umlela jsem na masovém mlýnku spolu s jednou cibulí a dvěma stroužky česneku, přidala asi panáka fernetu, osolila a okořenila (pepř, nové koření, tymián, špetka skořice...). Promíchanou směs jsme nechala odležet do druhého dne, pak ji namačkala do formy, zakryla alobalem a v pekáči s vodou pekla kolem hodiny. Po upečení je dobré paštiku zatížit do vychladnutí, má lepší strukturu.

Za dva dny na transport jsem ji z formy vyklopila zase na alobal, protože zespodu je hezčí, rosol a sádlo jsem si nechala doma. Na tácku, který pak posloužil i k servírování, už jsem paštiku jednoduše zabalila.

Stejný den jsem naložila hermelíny, na tom nic není. Nejradši je mám se sušenými rajčaty, česnekem a olivami. Olej stačí obyčejný, přidala jsem i trochu toho z rajčat, krásně vše vybarvil.

Další den jsem uchystala marinovanou řepu, vzala jsem jí asi kilo, protože se nezkazí, kdyby zbyla. Jsou kupodivu i osoby, co ji prostě nepozřou, no chápete to? :) Jojo, já zas nemůžu kozí sýr, tak jsem dala modrý. Řepu jsem uložila do zipovacího sáčku a servírovala pak na misce, kterou jsem měla v práci.

Dva dny předem jsem si připravila těsta - křehké tvarohové na záviny ze tří tvarohů (+ stejně tuku, směsi másla a hery, o něco víc mouky, necelé kilo, trochu soli) a preferment na kynuté sladké, to se prostě droždí dá s částí mouky a vody nebo mléka kvasit přes noc. Upekla jsem brownies podle osvědčeného receptu, tentokrát žádná skrytá zelenina. Vypadá to málo, ale stačí malé kousky, je fakt samá čokoláda. A pár dnů vydrží. Hlavně nepřepéci, to by bylo těsto suché, ale uhlídala jsem to. Nechala jsem je zatím ve formě a na cestu přendala kusy proložené pečícím papírem do krabice, krájela jsem na menší kostky až na místě.

Den předem jsem začala s kynutým těstem z celkem 800 g mouky, zadělala v robotu a nechala kynout, to s prefermentem netrvá zas tak dlouho. Mezitím jsem umíchala tvarožníky (3 vejce, 2 tvarohy, 500 g bílého jogurtu, 7 lžic polohrubé mouky, cukru, oleje, 1 prdopeč) a dala péci jednu várku v muffinových formách. Měla jsem jednu svou dvanáctidůlkovou a jednu půjčenou poloviční šestidůlkovou, výhoda byla, že se obě vešly do trouby najednou. Druhé kolo už vyšlo jen do té větší formy, celkem 30 porcí. Než jsem připravila rolky (vyválet, namazat, zatočit, nakrájet), byly tvarožníčky upečené.

Slané záviny jsem zvolila jako nejméně pracné tvary, dělat rohlíčky nebo šátečky se mi nechtělo...užší zapletené záviny vypadaly dobře - používám červené zelí, vypadá v pečivu líp než bílé. Stačí ho vymačkat a poklást na těsto, na něj položit nějakou rozpůlenou klobásu a je to. Tuto náplň dávám i do jiných těst na jiné akce, na středověkou kuchyni bylo kynuté, nyní plánuju na RD bramborové kynuté a prejt. Umotala jsem čtyři nohavice a jednu malou. Záviny se skládají nejlíp do krabice od bot :)

Na tvarožníčky, které se na povrchu zkrabatí, jsem ještě uvařila trochu dortového želé z vína s rybízem, vykoukala jsem ten nápad na ozdobení na Pinterestu. Tam to bylo s džemem, ale já dala želé zase kvůli transportu, dost dobře ztuhlo a nerozpatlalo se. Tvarožníky šly i s košíčky skládat na sebe, měla jsem jich dvě vrstvy v další krabici. Na servírování slaného i sladkého pečiva jsem vzala dva nerez tácy, jsou dosti skladné.

Ještě jsem přelila mošt do velké petky, přibalila boxy vína a ubrousky, tácky, kelímky, příbory, co mám ještě v zásobě. Nakonec jsem přihodila i nějaké chipsy pro ty, co vyznávají jen tradiční chutě...vše jsme se synem vezli do práce v pondělí navečer, tak jsem měla přes den docela fofr!

Ale ten poslední den, v úterý 31. 1., jsem už vyrazila jen nalehko - tak nalehko, že jsem nevzpomněla koupit rohlíky. Ale kolegyňka se nabídla, že pro nějaké skočí, ušetřilo mi to čas: ono všechno vybalování a přípravy nějaký čas zaberou. Pak už jsem jen průběžně doplňovala, přijímala přání do budoucnosti, květiny, dárečky a chválu na to jídlo... celkem jsem to odhadla dobře. Dokonáno.

PS:

Nefunguje mi odvčera přidávání komentářů, tak aspoň sem:

Díky všem za milá slova.

Nepotřebuju si v práci dokazovat, jak jsem nepostradatelná a důležitá pro chod světa, to chci být pro rodinu. To ale neznamená, že bych v práci byla laxní nebo vykonávala samé zbytečnosti, ale každý je zastupitelný.
Právě dovolená nebo nemoc vzdálí člověka práci jen částečně, ví, že po návratu musí dodělat, připomínat, vyžadovat to či ono, prostě hlavu si zcela nevyčistí, to je fakt rozdíl.