Záměrem bylo připravit více chodů k uctění návštěvy, ale nakonec jich až tolik nebylo. Některé pokrmy jsem vařila na přání.
Dolaďovala jsem ještě moučník a další drobnosti.
Poměrně malou dýni hokkaido jsem koupila už začátkem února a nechala ji na parapetu bez újmy až doteď. Plánovaný termín návštěvy byl několikrát odložen, ale dýně to zvládla a my taky :) Dva dny předem jsme totiž ještě kvůli závažnějším rodinným záležitostem přesouvali termín o den.
Jak vypadalo menu?
Zahájili jsme aperitivem-fernetem. O cinzano nebyl zájem.
Polévku jsem záměrně vynechala, ale servírovala jsem předkrm - domácí paštiku s jablky, obloženou mými ovocnými hořčicemi, rybízovou a mirabelkovou. K tomu kváskový chléb (+bezlepková verze: knackebrot).
Hlavní chod představovala smetanová dýňová omáčka s krůtí roládou a žemlovými knedlíky (+bezlepková verze: pohankovokukuřičné palačinky). Bílé víno.
Karamelový cheesecake s hruškou, vařenou ve víně, jsem tentokrát servírovala v zavařovacích skleničkách (+bezlepková verze: bez sušenkového základu).
Ke kávě jsem nabídla i pár rohlíčků z listového rychlého těsta (rcp bude extra) s čokoládou. V záloze byly sýry, ale na ty pro všeobecné překrmení nedošlo...
Přípravy si rozděluji na více dnů, protože v den návštěvy se nesmím zcela vyčerpat vařením, to bych už nezvládla dělat hostitelku nebo si návštěvu užít. Knedlíky se dobře ohřejí, a tak mohou být připravené předem, dělám jich vždy aspoň
z kila toustového chleba. K tomu tak 6 vajec (a mám-li, ještě 2 bílky), které rozmíchám v mléce, půlku rozpuštěného másla nebo Zlaté Hané, sůl, muškátový oříšek, pepř, petrželku. Sníh nedělám. Knedlíky vařím na páře asi 12 minut.
Paštiku jsem měla hotovou sterilovanou ve sklenici.
Hrušky ve víně jsem vařila tři dny předem. Rozkrojilla jsem je na poloviny, zalila bílým vínem, přidala jeden sáček černého čaje podle Pohlreicha, cukr a hřebíček. Pozor, aby se nepřevařily. Čaj je sympaticky obarví, ale do hloubky až po několikadenním proležení, nejlépe v ledničce.
Den předem jsem připravila cheesecake: uvedené množství je na menší dortík a mně vyšlo do 5 skleniček a ještě do misky o průměru 14 cm. Na sušenkový základ jsem pokladla hrušky a do smetanové směsi zamíchala karamel (obyčejný vodový, tentokrát ve větším množství - z 5 lžic cukru), pak jsem teprve sladila. Zbylý sirup z hrušek jsem svařila nahusto, tím jsem pak moučník polévala.
Maso s omáčkou jsem chystala jako poslední, v předvečer. Krůta ani dýně se nedělá tak dlouho. Umotala jsem z krůtích stehenních plátků jakési roládky, ochucené slaninou a česnekem, solí a pepřem. Maso jsem nejdřív trochu opekla, pak pod něj přidala cibuli, řapík celeru, slaninu a podlila trochu vínem. Když bylo napůl hotové, přihodila jsem kostky dýně a dál dusila doměkka. Druhý den jsem maso vyjmula, vše v pekáči rozmixovala a dokončila smetanou. Dochutila jsem ještě čerstvým česnekem a solí a dýňová omáčka byla hotová. Maso jsem si nakrájela a dala do jiného pekáčku a obojí nechala cca poslední hodinu před příchodem hostů už v troubě (asi na 80 stupňů). Na obrázku je mnší porce, při návštěvě jsme nefotila.
Předtím jsem ještě upekla pokusnou várku domácího rychlého listového těsta a prostřela, připravila jsem knedlíky na páru a předkrm. Chléb jsem pekla jako jindy den před tím, vychází to vždy na jeden větší a jeden menší bochníček, ten stačil.
Nádobí od vaření odmývám i sklízím průběžně, to je v malé kuchyni nutnost. S tím stolním pak vypomohl osoba blízká. Bylo nás jen pět, to není tak moc, vejde se i osm až deset. Kávu vařím ve frenchpressu, konečně jsem objevila takovou, co všem chutná a taky trochu vydrží.
Jídlem jsem nezklamala, jsou to už osvědčené recepty. Návštěva se uvedla lehkou bojovkou na téma hledání správného domu, neb k nám šla poprvé. Popis trasy skutečně seděl - barvy domů, které míjeli, parčík, ale chybka byla v něčem jiném: kolegyně, jako informační pracovník, si našla adresu v seznamu v práci - jenže já tam mám jen trvalé bydliště a ne užívanou adresu! No a jako že ví, jasně jasně, já jen upřesňovala číslo domu (to mi mohlo napovědět, ale je podobné), no a dorazili jinam: tak osoba blízká skočil do auta a raději je přivezl. Shoda náhod, neuvěřitelná historka...Naštěstí je to kousek od sebe.
A další už pak probíhalo ke spokojenosti všech, když už jsme překonali tolik jiných překážek.
P.S. Komentáře mi pořád nejdou, tak všem díky takto!
Žádné komentáře:
Okomentovat