pondělí 11. listopadu 2019

"Takový UHO..." aneb retrosérie

Doma není nikdo prorokem, a tak muž se zábleskem nostalgie čas od času vzpomíná na ta obyčejná, převážně nedobrá a samozřejmě i ledabyle a bez zájmu uvařená jídla z jídelny, z dob, kdy se suroviny přece jen dost lišily od těch dnešních. Ne že by byly nutně horší,ale jiné.



UHO je zkratka pro univerzální hnědou omáčku, poněkud pejorativní název pro nejběžnější pokrm, podávaný s kouskem dušeného či tzv. pečeného hovězího a libovolnou přílohou, dochucenou nejspíš nějakým průmyslově vyráběným základem v piksle.
Pokoušela jsem se to napodobit, to ano, ale i to nejprostší přírodní hovězí jen s kouskem cibule a špeku chutnalo prý až moc dobře, luxusně, zkrátka nebylo to ono. Ba i do "bible" Vzrorové receptury pro závodní stravování (Merkur, 1981) jsem nahlížela, suroviny a postup odpovídaly. Takové hnusné a nudné, jak pamatuju, to ale neumím.


Stejně se mi vedlo se sekanou, kde je problém i s tučností masa, prostě to pak chutná jinak. "Ty to máš moc poctivý, opravdu masový, jo to v jídelně..."


Kuře na paprice jsem udělala pouze s mlékem a instantní jíškou, dala už jen cibuli a tu mletou papriku, ale zas jsem neuspěla. "Až moc dobrý."

Vepřové rizoto, nazývané riziko, mělo být dooranžova. Povedlo se mi dosti podobné tomu školnímu, ale byla to fuška: kousek plece na cibuli a sádle,trochu papriky, pak rýže a mražený hrášek s mrkví, ale ne moc, zalít jen vodou a dodusit doměkka. Eidam navrch to jistil. Sama jsem si to ani nedala, ale muž spokojen byl.

Další jídla ze sortimentu jako guláš, segedin, zapečené těstoviny, kapustové karbanátky, koprovka, plněné papriky jsem vařila normálně, tedy dobré. Holt mi to hůř nejde. Když viděl, jak se s tím trápím, zželelo se mu mě a pravil, ať už toho teda nechám. A že má rád i moje jídla, třeba mexický guláš, bramborový salát, chleba. No dobře.


Ta chuť v různých jídelnách většinou školních bývala fakt všude podobná, trochu to tam zavámělo takovou mastnotou s česnekovou pastou a maggi, párou z knedlíků. Kdyby se uvedené normy dodržovaly, mohlo to být o dost lepší. Navíc rutinní vaření bez zájmu moc dobrý výsledek nepřinese. Sama vím, že vařím-li náhodou něco, co nemám ráda, nedopadne to moc dobře. Ale zrovna u těch retro jídel se mi to dostatečně odbýt nepodařilo :)


Žádné komentáře:

Okomentovat