První vnučka k 4.narozeninám měla slíbený dort. Má ráda čokoládu a lipánek, čili co z toho vyjde? Dort Míša, co jiného. Vymyslela jsem, jak ho jednoduše ozdobit, aby to vypadalo dobře, a tentokrát se to docela povedlo.
Přidala jsem ještě jednu zajímavost, svislé proužky uvnitř, tedy dort točený z pruhů. Najde se i pod názvem brněnský, rolovaný, svisle pruhovaný - v angličtině ani nemá ustálený název, spiral cake zní dobře, ale skrývá se pod tím kdeco. Často se dává ještě placka dolů a nahoru, ale to se mi zdálo už moc těsta.
Nevím, kde jsem na něj prvně narazila, k nalezení totiž moc obrázků není a na některých dort dokonce nevypadá moc dobře. Těsto se zdá drobivé, krém patlavý, nebo ho bylo málo. Zkrátka ta správná výzva: dokážu dort smotat, aby mi držel a aby byl taky dobrý? Přebrala jsem si to v hlavě, že jde vlastně jen o roládu, a tu už nacvičenou mám. Jde mi snadno stočit rovnou z papíru, na kterém se pekla, žádné složité a nebezpečné překlápění těsta na utěrku, jiný plech, jiný papír a podobně není nutné. Jedna roláda je ovšem dost málo, ale dvojitá dávka by mohla stačit.
Recepty se sobě dost podobaly, v zásadě klasika. Použila jsem 8 celých vajec, 250 g cukru, 250 g hladké mouky, 50 g kakaa, špetku soli a 100 g rozpuštěného másla.
Vnučka u pečení asistovala, nejprve měla rozbít vejce do mísy. Hned první skončilo na zemi! Pak už to šlo a poslední tři vejce rozbíjela již bravurně, holt to chce cvik.
V robotu jsme vejce ušlehaly s cukrem a špetkou soli do pořádně husté pěny, pak vnučka přisypávala mouku s kakaem a já přilívala máslo. Těsto jsem rozetřela na dva plechy a dala péci najednou, to moje trouba zvládá. Nesmí se přepéci, nešlo by rolovat. Pekla jsem na 180 stupňů asi 8 minut.
Mezitím jsme umíchaly opět v robotu krém, množství cukru určovala vnučka: ještě trochu, ještě...dobrý. Na krém padly 3 tučné tvarohy, 1 mascarpone, 1 ušlehaná šlehačka se ztužovačem a moučkového cukru podle chuti. Když jsme šlehaly tu šlehačku, vytáhla jsem metlu o zlomek vteřiny dřív, než jsem mixér zastavila...tak zas bylo co uklízet, ale většina šlehačky zůstala v míse. Takovým nehodám však ještě nebyl konec.
Když těsto trochu vychladlo, uvolnila jsem ho z papíru, ale ouha: spodní plech byl uprostřed trochu nedopečený, takže se od papíru neodlepil a popraskal. Co s tím? Dala jsem ho ještě na chvíli dopéci pod horní ohřev, to pomohlo, ale ne úplně, kus jsem použít nemohla. Pláty těsta bylo třeba nařezat na stejně široké pruhy. Předtím jsem řešila, zda je řezat s krémem nebo bez, zavrhla jsem natírání nakrájených pruhů po jednom. Krájela jsem bez krému, aby byly pruhy přesnější. On pak ten krém už se poddal, nebylo třeba s tím nic dělat. Vyměřila jsem si šířku pruhů na 9 cm, tři z jednoho plechu. Rolování mělo být ta nejzábavnější část příprav, ale musela jsem se na něj soustředit, aby mi vše neupadlo, to by šlo napravovat těžko. Taky se ukázalo, že důraz na stejnou výšku těsta i vrstvy krému není jen buzerace, ale na kýžený vzhled dortu má podstatný vliv.
Srolovaný dort měl asi 18 centimetrů, chyběl ten jeden více polámaný pruh. Utáhla jsem to trochu pruhem fólie a urovnala. Taky se může dát do posunovacího ráfku. Doplnila jsem krém do mezer, někam jsem ještě nacpala i kus těsta, což tedy vzor trochu narušilo, ale lepší než díra... Dort jsem dala zatuhnout do lednice a teprve pak jsem ho potřela krémem i na bocích a připravily jsme polevu.
Vnučka pomáhala lámat čokoládu - samozřejmě, než jsem se otočila, pěkný kus jí snědla. Ale když měla ty narozeniny, tak co už. Čokolády jsem dala asi 200 g a pár lžic oleje, rozehřála ji v mikrovlnce a stačilo zamíchat. Povedlo se mi polevu nalít na dort tak, aby správně přetékala přes okraj, jak se teď dělá. Trochu polevy zbylo. Povrch vnučka ozdobila růžovým sypáním, které je podle ní to jediné možné pro holky, a bylo hotovo. Dort se jí líbil a taky chutnal, jak pojídala průběžně zbytky těsta s krémem a čokoládou, tak to bylo hlavní.
Protože byl dort menší, upekla jsem k němu ještě pár madlenek s polevami.
I přeprava dopadla dobře, vychlazený a ztuhlý dort jsem v krabici upevnila lehce zmačkanou fólií a přežil. Svíčky pak vše doladily, já krájela porce dortu. Na jednom obrázku je ten vyspravovaný kus. Chuťově to však dopadlo výborně, krém byl tak akorát sladký a těsto měkké, čokoládové, hosté chválili.
Pořád jsem se nerozhodla, zda ty svislé proužky jsou tak úžasné překvapení, že jejich výroba stojí za to. Možná při dalším pečení už to je snazší, ale pro mě tam pár napínavých okamžiků bylo. Taky vše musí mít vhodnou konzistenci, aby se těsto nedrobilo, krém neroztékal. Při krájení musí být dort studený, pak už se vše rozpadá. Nejspíš to budou ty důvody, proč není po celém netu obrázků víc... Ty moje taky nejsou úplně výstavní.
Krom nehod při pečení mi ještě spadl téměř hotový článek, i když se tvářil jako uložený, a to byl zrovna dost povedený :) S technickým stavem blogu.cz tedy taky spokojená nejsem, ach jo.
Žádné komentáře:
Okomentovat