Stále nemám na blog čas...ale vařím

Ani po měsíci se mi ještě neudělalo víc volna na psaní blogu, vrcholí přípravy na rekonstrukci kuchyně a péče o členy rodiny je stále v poměrně intenzivní fázi. Další dobrý důvod mého zaneprázdnění najdete na konci.

Jíst se však musí, tak aspoň vařím a peču, občas i něco zajímavějšího.

---

Dýňové risotto

Postup stejný jako u risotta, jen do základu k cibuli přidat kostky dýně (syrové).

Palcové sušenky, tentokrát citronové, plněné lemon curdem.

Běžný kynutý závin, zaděláno prefermentem (jako na mazance zde), ten se mi osvědčil. A po upečení potřít směsí rozpuštěného másla a rumu (1:1).

Slaný koláč z tvarohového těsta.

Kuřecí vývar pro vnučku v talířku po jejím tátovi, co jsem mu před lety malovala.

Dýňový koláč: jakékoli těsto (křehké, listové, cukrářské) naplnit: 400 g dýňového pyré, 2 vejce, cca 120 g cukru, 200 ml smetany 30%, 1 lžíce škrobu, dvě špetky soli, 2 lžičky mletého koření na dýni (skořice, mušk. oříšek, zázvor, hřebíček, nové koření) a špetka pepře (tajný tip, dodá jiskru).

Bez dokumentace: hovězí po burgundsku se svítkem, kaparová smetanová omáčka s krůtím a rýží/nudlemi, segedin, sekaná, kuře s houbami na pivě, hovězí jazyk s povidlovou omáčkou, naložené lilky, čokoládový lilkový koláč, skořicové šneky, karamelový cheesecake...

Pozvánka: Od posvícení k adventu

Přijďte si poslechnout něco o pokrmech, doprovázejících podzimní tradice. Chystám i ochutnávku, na ukázku

variace na posvícenské koláčky-hnětynky ze západních Čech

6. listopadu od 15,30 v knihovně na Mariánském n., Praha 1

Po dovolené

Letos jsem po dvou týdnech dovolené neměla až takový absťák z nevaření jako jindy. Tedy párkrát jsem něco ucmuchtila, protože normálně se venku najíst je spíš zázrak. Hub jsem moc nenašla, tak bylo jen trochu hříbkové omáčky s nudlemi a klobása s bramborami a opečenou zeleninou, nějaká vajíčka a z domova do začátku holanďani a domácí chleba.

---

Jedlejší chléb se mi povedlo koupit až poslední den, jinak z více zdrojů stál za houby.

Domů jezdíme už s nákupem, tak jsem se hned mohla pustit do plněných paprik s rýží, i maso jsem si namlela. Vyrobila jsem hned deset porcí, abych všechny podělila.

Pak chvilka napětí, když jsem vytáhla kvásek z ledničky: vypadal ale normálně, před odjezdem jsem ho trochu víc zahustila a stačilo to - do rána rozkvas vyběhl a mohla jsem zadělávat. Chtěla jsem si na severu koupit nový, ale nevyšlo to.

Další den jsem se pustila do nového receptu - kokosové verze třívrstvého magického koláče z jednoho těsta. Našla jsem o něm něco víc na Pinterestu, už jsem jeden recept zkoušela a nevyšlo to valně. Řidší těsto se má během pečení usadit tak, že vzniknou tři vrstvy, podklad dole, krémovitější mezivrstva a pevnější vršek, zhruba piškotový. V tomto případě ho měl vytvořit právě ten kokos, který vyplave nahoru. Jinak se dává třeba sníh. Existují i další varianty, s mákem, čokoládový, karamelový, no skutečně neuvěřitelné. Já už se tomu nedivím, načetla jsem si těch receptů před nějakou dobou víc, ale moje matka (89) pořád nebyla schopná pochopit, jak se tam ty vrstvy udělají, ptala se, jestli to dám zapéct, než tam dám to další těsto, pak zas že tomu stejně nevěří a že to není možný...a že by bylo lepší stejně dát nejdřív trošku a zapéct to předem, to si nedala vymluvit. A že už se to asi spálilo, ale naopak jsem musela ještě deset minut pečení přidat. Po částečném schladnutí byly ty vrstvy konečně patrné - spodní slabá, střední šťavnatější a vrchní sušší, která zabrala na řezu přes polovinu výšky. Nevyšlo to až tak pěkně, ale v principu to zafungovalo.

Copak příprava těsta, na tom není co zkazit. Vše se smíchá dohromady:

480 ml mléka, 8 lžic rozpuštěného másla, 120 g krupicového cukru, 4 vejce, 110 g strouhaného kokosu, 60 g hladké mouky, 2 lžičky prodopeče, špetka soli, 1/2 lžičky vanilkové esence, šťáva a kůra (ostrouhaná) z jednoho citrónu.

Avšak v pečení může být háček: forma má být spíše menší, aby se těsto rozvrstvilo. Ve větší formě k tomu nedojde. Množství je na kulatou formu o průměru 22 cm, já vzala keramický pekáč se dnem 22x14 cm, stačil. Koláč z tekutého těsta se peče dosti dlouho, zhruba celou hodinu, a na trochu nižší teplotu, tak na 180 stupňů. Asi jsme měla troubu přece jen moc horkou.

Je to taková zajímavost, stojí za vyzkoušení. Láká mě maková verze, časem se do ní pustím. Jde o rychlovku, která dá málo práce, nevyžaduje moc námahy - jen zamíchat a péci. I bez výraznějšího rozvrstvení je výsledek dosti jedlý. Takový recept se hodí mít po ruce každé líné nebo unavené kuchařce!

Ještě jsem si potom střihla tvarožník s meruňkami, ani ten není pracný. Ovoce dávám na pocukrované dno a po upečení obrátím. Jen jsem měla meruňky rozmražené-mokřejší, než by bylo optimální, ale šlo to. Vnučce moc chutná.

Před dovolenou jsem slíbila recept na lilkový čokoládový křehký koláč: na kulatou formu dělám těsto z 250 g hladké mouky, 125 g másla, špetky soli a několika lžic studené vody. Těsto předpeču naslepo, stačí ho pořádně propíchat vidličkou nebo nožem.

Na náplň je třeba předem upéci jeden větší lilek - nejlépe strčit ho do trouby celý rovnou na mřížku k něčemu jinému asi na 50 minut, až změkne. Pak se rozkrojí a dužina se bez slupky vybere lžicí do mísy a rozmačká vidličkou. V jiné míse se rozpustí na páře nebo v mikrovlnce 150 g hořké čokolády, přimíchá se 60-80 g cukru (záleží na síle čokolády, nemusí být víceprocentní), 30 g kakaa, 2 vejce, malý šálek silné rozpustné kávy (z 1 polévková lžíce), 2 lžičky prdopeče. Koláč naplníme a dopečeme, až jsou okraje těsta zlatavé a náplň skoro ztuhlá (nepřepéci). Po upečení můžeme posypat mandlovými lupínky. Lilek v tom nikdo nepozná, náplň je bohatá a hutná, s mandlemi vypadá velmi luxusně.

Nové recepty z Restaurant Day

Ani nepočítám, kolikátý Restaurant Day to byl, v zahradě knihovny na Hradčanech snad třetí, vždy v květnu.

---

Amatér žije takovou akcí dlouho, zvlášť já, když ještě dávám dohromady účastníky, dělám si starost tu s tím, že jich bude moc, tu s tím, že jich bude málo, se zajištěním dostatku stolů (na Hradčany se musejí přivézt z hlavní budovy), prodlužovaček i odpadkových pytlů... A co teprve počasí, letos zvlášť nejistá položka v plánech! Přijde nakonec dost lidí, prodá se?

Zároveň promýšlím menu, aby bylo zajímavé a nápadité a přitom zvládnutelné jak na přípravu, tak na transport a servírování.

Ono to není jen tak, protože navařit a napéci to musíte den dva předem. A uchovat. Copak v zimě, to stačí balkón, ale když se zrovna udělá léto? Řeším to tak, že zeleninovou bednu z lednice vyhodím na nejchladnější místo bytu do chodby. Do lednice přišlo trhané maso, polévka i cheesecaky.

Kolik jen jídel jsem vyřadila kvůli tomu, že už odleželé druhý den za moc nestály! Hlavně se to týká slaného pečiva. Nejlepší je ještě vlažné, pak už chutná unaveně. Obvykle ho aspoň přihřívám, ale letos jsem si to chtěla zjednodušit - vyšlo to. Kynutá těsta taky jsou lepší čerstvá, náplně se zas můžou rozmočit nebo oschnout. Něčemu naopak odležení prospěje, polévkám i omáčkám, pomazánce. Chce to zkrátka dobře rozmyslet a vyzkoušet.

To je ten adrenalin, zda se vše povede, bude dobře chutnat i vypadat a prodá se. Na pomoc do stánku jsem letos zangažovala jednu spolužačku z vejšky, to už bylo v pohodě. Drobný deštík jsme zvládly s přesunem táců na okénko, už uvolněné po snědené polévce, tak stačil velký deštník. Několik stánků mělo s sebou vlastní slunečníky, ostatní aspoň plachtu na překrytí, na těch pár kapek to bylo dostačující a nemuseli jsme se přesunovat dovnitř do knihovny, to by byl docela masakr...Účastníci však byli s průběhem RD spokojeni, hodně prodali, návštěvníci jim to chválili - co více si přát.

Fotit jsem nestíhala, ani všechny stánky včetně mého nemám zachycené, doplním, až mi známí něco pošlou...a teď ty moje recepty:

Fazolová polévka

Na třílitrák orestuju na oleji 1 velkou cibuli, 1 drobně pokrájený celerový řapík, 1 zelenou papriku na čtverečky, pak přidám 2 stroužky česneku nahrubo pokrájené, 2 mrkve a 1 petržel na půlkolečka, 3 brambory na kostky, opaprikuji a podliju vodou. Osolím, dám pepř a nové koření a nechám chvíli vařit. Přidám 2 plechovky fazolí (červené a bílé nebo směs), 1 plechovku sekaných rajčat a ve vodě rozmíchané 2-3 lžíce hladké mouky, vývar,. Vařím pomalu téměř hodinku. Přidám na kolečka pokrájenou dobrou klobásu, hodí se papriková. Dosolím, dokořením rozmarýnem, tymiánem, saturejkou, koriandrem, čili a podobně. Může se přidat i kukuřice či červená čočka.

Trhané maso (pulled pork)

Po vyzkoušení jsem zvolilatzv. jednoduchý recept: maso z plece se jen osolí a okoření (pepř), podlije trochu červeným vínem a přiklopené nechá pomalu péci 3-4 hodiny při teplotě asi 120 stupňů. Chce to silnější kastról nebo pekáč nebo pomalý hrnec. Maso však nejspíš bylo napíchané - pustilo průběžně spoustu vody, tu jsem po 3 hodinách odlila (a hle, hned je aspoň vývar do polévky) a dopekla na vyšší teplotu, aby získalo barvu. Musí se prakticky samo rozpadat, když do něj bodnete vidličku. Po částečném vychladnutí jsem ho v míse natrhala na vlákna, ale ne úplně, musí zůstat dost hrubé, aby to nebyla kaše! Maso jsem smíchala s BBQ omáčkou, nastavenou dalšími ingrediencemi: hořčicí, kečupem, worchestrem, solí, cukrem, octem, spařenou cibulí, uzenou paprikou, pepřem, rumem.

Sice na to existují různé styly, ale nakonec si to každý stejně ochutí po svém. Omáčky musí být hodně, aby maso dobře dochutila. Druhý způsob, "správnější", je takový, že maso namarinujete a pak ještě obalíte v koření a omáčky by mělo stačit méně jen navrch. BBQ omáčku si můžete svařit domácí, ale dává se tam to samé, co jsem už vyjmenovala.

Trhané maso se dá použít na více způsobů. Já jsem jím plnila housky, přidávala jsem trochu zeleniny. Výborné je vlažné, ale ani studené nechutnalo špatně. Zákazníci se vraceli, aby ho pochválili, tak zkusím i příště místo mletých kreací.

Chřestová rolka

Vyzkoušela jsem předem jednak listové těsto, jednak bílý i zelený chřest. Použila jsem recept od kamarádky, zajímavý použitím droždí a bez technologických pauz.

1. těsto: spojit 1 máslo, 300 g hladké mouky

2. těsto: 150 ml vody rozmíchat s 1 vejcem, špetkou soli a zadělat 300 g hladké mouky s 20 g nadrobeného droždí

3x přeložit a pak hned vyválet a péci

Druhé těsto se mi dosti patlalo, ubrala jsem tedy vodu, původně bylo 200 ml. Máslo jsem dala napůl s herou. Pak jsem dokonce zapomněla na to droždí,...těsto nebylo tak křehké jako na kremrole předtím, ale tady to ve výsledku nevadilo. Vystačilo mi na třicet rolek, stonky chřestu jsem zkrátila o dřevnatý konec a obalila ještě šunkou. Mohla jsem klidně dát i slaninu. Pár kousků bylo i veg, bez šunky. Rolky jsem ještě potírala vajíčkem a posypala parmazánem, to je důležitá chuťová složka!

Zelný závin z bramborového těsta

Těsto jako tady. Vystačí na dvě nohavice. Náplň jsem si připravila den předem, chtěla jsem mít zelí hodně měkké: přidala jsem do něj hodně postrouhaných jablek (2-3 na 1 sáček zelí), velkou cibuli orestovanou na sádle, podlila červeným vínem a hned taky rozmíchala trochu mouky. Můžou se dát i rozinky, ale zapomněla jsem. Přidala jsem kostičky uzeného. Dělám zelí sladší a husté, aby ze závinu nevytékalo. Potřela jsem vajíčkem. Záviny jsem pekla jako poslední až navečer, aby byly co nejčerstvější. Jinak jim svědčí lehké ohřátí.

Sýrová pomazánka s medvědím česnekem

Dala jsem stejné množství strouhané nivy a eidamu, spojila domácí majonézou a dochutila naloženým medvědím česnekem. O namazané housky byl zájem až odpoledne, ani ozdobené ředkvičkou nezaujaly, jak jsem si představovala. Předloni šla totiž na odbyt lépe.

Skořicové rolky

Těsto a postup jako tady, aktuálně používám tento poměr: 3/4 kg mouky, 1 droždí, 125 g másla, 3 vejce, 0,3-0,4 mléka, 4 lžíce cukru, necelá lžička soli a na potření 1 máslo a 300 g pískového cukru, skořice dle chuti. Dá se skládat do jakýchkoli forem, i velkých.

Chesecake ve skle

Kvůli lepšímu porcování jsem použila skleničky, na transport se daly zavřít, což bylo výhodné i pro zákazníky. Z jedné dávky jsem naplnila 7 skleniček o objemu 185 ml. Na podklad jsem rozdrtila 200 g sušenek, k tomu trochu rozpuštěného másla a rumu. Vrstva těsta byla asi centimetrová. Použila jsem želatinový ztužovač na 700 g hmoty: 1 tučný tvaroh, 400 g zakysané smetany, cukr, vanilka, u karamelového dochuceno karamelem (vodovým) a u borůvkového trochou šťávy z kompotu. Karamelový jsem zdobila naloženými černými ořechy a trochou želé z nálevu a borůvkový kompot jsem rovněž ztužila želatinou na dorty. Do druhého dne to vydrželo, ale pak vlivem tepla i vlhka v zavřené skleničce se želé poněkud rozpustilo. Jinak byly cheesecaky dobré ještě 5. den.

Velikonoční ohlédnutí

Velikonoce nekončí pondělním koledováním, a tak moje opožděné zprávy ze sváteční kuchyně nejsou ještě úplně mimo. Známé "Hody, hody do provody" znamenalo, že hodování a koledování pokračovalo i o další, provodní neděli.

---

Provoda byl původně slovanský svátek zemřelých, ale prý veselý. Ten den se také často křtilo. I další neděle až do letnic, celých šest týdnů, se ještě dodržovaly různé zvyky a připravovaly pokrmy, podobné těm velikonočním.

Na Velikonoce je totiž na výběr asi nejvíc tradičních druhů jídla, ani se to nedá vždy všechno stihnout navařit, napéct a sníst. Proto taky mě baví, že je v souladu s tradicí si je jaksi protáhnout. Mám v plánu ještě vyzkoušet i nějaké nové nápady.

Jidáše většinou peču ve tvaru ptáčků-uzlíků, letos přibyli i zajíci. Zatočený zajíc však každému připomínal spíš šneka, ono to na předloze nebylo o moc lepší...ale napřesrok budu mít co zkoušet snad už s vnučkou.

Nádivka musí být ze tří druhů masa a devatera bylin, ono se to se zeleným kořením poskládá. Dostala jsem pár čistých kopřiv a měla jsem i česnek podivný. Na uvedené množství masa může být rohlíků i dvanáct, takhle je až moc masová. Sehnala jsme si už s předstihem tučnější bůček, uzené i kuřecí jsem měla libové. Čerstvá je nejlepší, pekla jsem ji až v sobotu. Vývar se použije do nádivky, ale kuřecích dílů jsem měla dost, abych zvlášť uvařila vývar na polévku.

Mazance jsem zadělala z 1,35 kg mouky. Vždycky jen odkazuju na recept na vánočku, ale přece jen se postup, jak kynuté dělám dnes, poněkud liší. Den předem zadělám preferment: dvě droždí (84 g) rozdrobím do vyšší misky, přidám 150 g mouky a 150 ml mléka. Pozor, aby neuteklo.

Pak rozpustím celé máslo a 60-80 g sádla v asi 1/4 l mléka. V robotu umíchám nejdřív vejce (1 celé a tři žloutky) s 250 g cukru. začnu přidávat po částech mouku (směs hladké a polohrubé, celkem 1200 g), mezitím přilívat méko s tukem, lžičku soli a nakonec postupně preferment. Když je těsto pořádně prohnětené a nelepí se na mísu, přidám ještě rozinky, většinou ty namočené v rumu, a nechám kynout. Kyne bujně. Několikrát srazím-přemíchám, až je těsto za 2-3 hodinky pěkně prokynuté.

Mazance jsem nakonec zapletla, vypadá to hezky. Potírala jsem bílkem a sypala hojně mandlemi. Peču na spodní mřížce asi na 180 stupňů, pomaleji - podle velikosti kolem 50 minut, až mají pěknou barvu a těsto na zapíchnutý nůž nelepí.

Neděli jsme strávili po vzdálenějších návštěvách. Ráno mi otrávily straky - zjistila jsem, že ty potvory oklovaly mazanec i nádivku na balkóně, zabalenou a uloženou v mikrosáčku - tam, kde přiléhal, obal protrhly, mrchy jedny! Dosud jsem je na balkóně neviděla a potom už taky ne, zatím...

V pondělí jsem chystala s užší rodinou hodování u nás. Obstarala jsem pěkné jehněčí, byla to kýta bez kosti, vakuovaná z Irska. Stačilo ji okořenit klasicky, přidat slaninu, cibuli, česnek, řapík celeru, byliny. Před pečením jsem ji pěkně zamotala. Podlila jsem vínem a za necelé tři hodinky byla dobře doměkka upečená, několikrát jsem obracela nebo přelévala. Trochu se spekla, ale z 1,30 zasyrova bylo 7 pěkných porcí. A protože jedna osoba jehněčí nepozře, dostala lehce podušený kuřecí stehenní řízek se stejnými bylinami, jen na pánvičce udělaný.

Do špenátu jsem přidala kopřivy i česnek podivný a trochu smetany, šťouchačky z neloupaných brambor s jarní cibulkou a rovněž trochou smetany a mléka vše doplnily.

Moučník obstarala máti, přinesla klasický jarní dort z ořechů, tak ho máme radši. Není vůbec suchý, ale šlehačka k němu být může.

Plánovala jsem původně mrkvový velikonoční dort, na ten si ještě čas udělám, mám tu nový recept s větším podílem mrkve. Všude jich bylo najednou plno - legendu jsem k nim žádnou nenašla, leda že souvisí s těmi zajíci. Přes ně se mrkev dostala do velikonočních symbolů zejména v protestantských zemích.

Ze zbylých vajec jsem udělala jen oblíbenou pomazánku, dávám do ní domácí majonézu a kus tvarohu, pažitku nebo petrželku.

Kdybych chtěla vejce naložit do octa (jako utopence), musela bych jich mít víc. Tak příště. To budu muset upéct i nějakého beránka, formu už jsem vytáhla z depozitu.

Menu pro návštěvu

Záměrem bylo připravit více chodů k uctění návštěvy, ale nakonec jich až tolik nebylo. Některé pokrmy jsem vařila na přání.

---

Dolaďovala jsem ještě moučník a další drobnosti.

Poměrně malou dýni hokkaido jsem koupila už začátkem února a nechala ji na parapetu bez újmy až doteď. Plánovaný termín návštěvy byl několikrát odložen, ale dýně to zvládla a my taky :) Dva dny předem jsme totiž ještě kvůli závažnějším rodinným záležitostem přesouvali termín o den.

Jak vypadalo menu?

Zahájili jsme aperitivem-fernetem. O cinzano nebyl zájem.

Polévku jsem záměrně vynechala, ale servírovala jsem předkrm - domácí paštiku s jablky, obloženou mými ovocnými hořčicemi, rybízovou a mirabelkovou. K tomu kváskový chléb (+bezlepková verze: knackebrot).

Hlavní chod představovala smetanová dýňová omáčka s krůtí roládou a žemlovými knedlíky (+bezlepková verze: pohankovokukuřičné palačinky). Bílé víno.

Karamelový cheesecake s hruškou, vařenou ve víně, jsem tentokrát servírovala v zavařovacích skleničkách (+bezlepková verze: bez sušenkového základu).

Ke kávě jsem nabídla i pár rohlíčků z listového rychlého těsta (rcp bude extra) s čokoládou. V záloze byly sýry, ale na ty pro všeobecné překrmení nedošlo...

Přípravy si rozděluji na více dnů, protože v den návštěvy se nesmím zcela vyčerpat vařením, to bych už nezvládla dělat hostitelku nebo si návštěvu užít. Knedlíky se dobře ohřejí, a tak mohou být připravené předem, dělám jich vždy aspoň

z kila toustového chleba. K tomu tak 6 vajec (a mám-li, ještě 2 bílky), které rozmíchám v mléce, půlku rozpuštěného másla nebo Zlaté Hané, sůl, muškátový oříšek, pepř, petrželku. Sníh nedělám. Knedlíky vařím na páře asi 12 minut.

Paštiku jsem měla hotovou sterilovanou ve sklenici.

Hrušky ve víně jsem vařila tři dny předem. Rozkrojilla jsem je na poloviny, zalila bílým vínem, přidala jeden sáček černého čaje podle Pohlreicha, cukr a hřebíček. Pozor, aby se nepřevařily. Čaj je sympaticky obarví, ale do hloubky až po několikadenním proležení, nejlépe v ledničce.

Den předem jsem připravila cheesecake: uvedené množství je na menší dortík a mně vyšlo do 5 skleniček a ještě do misky o průměru 14 cm. Na sušenkový základ jsem pokladla hrušky a do smetanové směsi zamíchala karamel (obyčejný vodový, tentokrát ve větším množství - z 5 lžic cukru), pak jsem teprve sladila. Zbylý sirup z hrušek jsem svařila nahusto, tím jsem pak moučník polévala.

Maso s omáčkou jsem chystala jako poslední, v předvečer. Krůta ani dýně se nedělá tak dlouho. Umotala jsem z krůtích stehenních plátků jakési roládky, ochucené slaninou a česnekem, solí a pepřem. Maso jsem nejdřív trochu opekla, pak pod něj přidala cibuli, řapík celeru, slaninu a podlila trochu vínem. Když bylo napůl hotové, přihodila jsem kostky dýně a dál dusila doměkka. Druhý den jsem maso vyjmula, vše v pekáči rozmixovala a dokončila smetanou. Dochutila jsem ještě čerstvým česnekem a solí a dýňová omáčka byla hotová. Maso jsem si nakrájela a dala do jiného pekáčku a obojí nechala cca poslední hodinu před příchodem hostů už v troubě (asi na 80 stupňů). Na obrázku je mnší porce, při návštěvě jsme nefotila.

Předtím jsem ještě upekla pokusnou várku domácího rychlého listového těsta a prostřela, připravila jsem knedlíky na páru a předkrm. Chléb jsem pekla jako jindy den před tím, vychází to vždy na jeden větší a jeden menší bochníček, ten stačil.

Nádobí od vaření odmývám i sklízím průběžně, to je v malé kuchyni nutnost. S tím stolním pak vypomohl osoba blízká. Bylo nás jen pět, to není tak moc, vejde se i osm až deset. Kávu vařím ve frenchpressu, konečně jsem objevila takovou, co všem chutná a taky trochu vydrží.

Jídlem jsem nezklamala, jsou to už osvědčené recepty. Návštěva se uvedla lehkou bojovkou na téma hledání správného domu, neb k nám šla poprvé. Popis trasy skutečně seděl - barvy domů, které míjeli, parčík, ale chybka byla v něčem jiném: kolegyně, jako informační pracovník, si našla adresu v seznamu v práci - jenže já tam mám jen trvalé bydliště a ne užívanou adresu! No a jako že ví, jasně jasně, já jen upřesňovala číslo domu (to mi mohlo napovědět, ale je podobné), no a dorazili jinam: tak osoba blízká skočil do auta a raději je přivezl. Shoda náhod, neuvěřitelná historka...Naštěstí je to kousek od sebe.

A další už pak probíhalo ke spokojenosti všech, když už jsme překonali tolik jiných překážek.

P.S. Komentáře mi pořád nejdou, tak všem díky takto!

Konec masopustu

Ač jsem celou masopustní dobu moc článků nepřidala, o to více jsem vařila v souladu s tradicí plno masopustních jídel, nejen masa, ale i moučníků.

---

Měli jsme prejt či jelito, pečená kolena, kachnu, boží milosti, kuře na zelí, lokše, knedlíčkovou polévku, slané koláče, paštiku. Taky jsem pekla chleby a rohlíky, madlenky, Tatin, vařila kyselo, bramboračku, zelňačku, ledvinky, srdíčka a játra (stejný recept), sulc, připravovala cheesecaky.

Zkoušela jsem nové recepty nejen kvůli pohoštění do práce, ale hlavně kvůli Restaurant Day. Ten se vydařil, vše se snědlo i chutnalo, tak to nebyla zbytečná práce.

Nyní se ještě chystám na zimní pečenou zeleninu k masu a trochu jeleního ragú, asi i milosti. Koblihy si spíš odpustíme, i když ty bramborové jsou fakt dobré... O tom cheesecaku s polevou budu psát extra, tak přemýšlím, který z receptů dnes popsat podrobněji, jsou to takové samé známé věci. Původní recepty můžete proklikat. Něco možná už vařím jednodušeji, jak jídla opakuju. Nebo se mi to zdá snadné, když to mám nacvičené. Tak aspoň pár poznámek k zmíněným jídlům:

Kolena radši vykostím, taky kupuju nařezané s kostí (jako osso buco), krom soli a pepře, cibule a pár řapíků celeru je potřeu hodně hořčicí, podleju pivem nebo vínem a spíše dusím doměkka, dle chuti dopeču nebo nechám tak.

Boží milosti jsem zkoušela podle Bernadetty - těsto s olejem, ale bylo moc suché (ač se pak smažilo), klasika s máslem je lepší.

Lokše jen z nstrouhaných vařených brmbor a hladké mouky, špetky soli, vyválené natenko peču spíše nasucho na litině, pak potírám sádlem.

Ledvinky nebo srdíčka s játry se nedělají nijak dlouho, kořením rozmarýnem a jiným středomořským bejlím, samozřejmě nechybí cibule, kousek másla nebo slaniny dospod a červené víno na podlití.

Paštika je už jedna z mých zavedených specialit. Krom do pekáče k přímé konzumaci ji dělám do sklenic, nejdřív peču v troubě ve vodní lázni nejméně hodinu dle velikosti, spíše 1,5 hodiny a následně zavařuju zavíčkovanou v hrnci aspoň hodinu, lépe dva dny po sobě 3/4 hodiny, aby opravdu vydržela.

Tolik inspirace na závěr masopustu, než zas do kuchyně přijde postní doba (aspoň částečně se o to pokusím...).

Hurá! Ukončení pracovního poměru z důvodu odchodu do důchodu

Témata týdne zpravidla s úsměvem přecházím, ale tentokrát se mi skoro přesně trefilo do životní situace: otevřela jsem konečně po měsíci blog, abych sepsala, co jsem připravila minulý týden na rozloučení v práci.

---

V posledním zaměstnání jsem strávila jednadvacet let. A už nikdy pracovat nemusím...leda tak trochu a pro zábavu, něco s vařením, psaním a podobně. Pár nápadů mám, navíc se chystám i pečovat o vnučku a další blízké.

Osvobozující je, když můžete náhle vypadnout ze všech jen pracovně podmíněných vztahů (dobrých i horších) a zůstat v kontaktu jen s lidmi, s kterými oboustranně chcete...a na rozloučení si můžete dovolit ten luxus a všechny, kdo o to stojí, pohostit vlastnoručním menu.

Nebylo to pro mě až tak namáhavé, však nějakou praxi mám i z účasti na Restaurant Days nebo příprav různých oslav: jde většinou o to, že se jídlo musí připravit doma předem a jinde podávat, tedy musí jít šikovně transportovat i servírovat. Taky to nemůže být něco, co je jedlé jen zcela čerstvé, nejvýš lze něco přihřát. Ale pro tento účel jsem teplé jídlo nedělala, vystačila jsem se studeným menu víceméně do ruky:

domácí paštika s ovocnou hořčicí, domácí kváskový chléb

naložený hermelín s olivami a sušenými rajčaty

marinovaná červená řepa s modrým sýrem

závin z tvarohového těsta se zelím a klobásou

skořicové šneky

minicheesecaky s vinným želé

brownies

jablečný mošt

merlot

Samozřejmě jsem to vymýšlela dost dlouho, aby bylo zastoupeno něco, čím se ráda pochlubím, taky větší paleta chutí, něco pro vegetariány (krom zřejmého byl i jeden závin bez klobásy), abych vše stihla v množství asi pro 30 lidí připravit a zůstaly mi síly na roli hostitelky. Nastřádala jsem si i vhodné krabice na převoz pečiva, včas objednala nákup a předem začala s vařením a pečením.

Paštiku jsem dělala nejdřív, potřebuje odležet. Na jednu formu (A4) jsem vzala tak půl kila vepřového masa, půl kila drůbežích jater a čtvrt kila sádla. Umlela jsem na masovém mlýnku spolu s jednou cibulí a dvěma stroužky česneku, přidala asi panáka fernetu, osolila a okořenila (pepř, nové koření, tymián, špetka skořice...). Promíchanou směs jsme nechala odležet do druhého dne, pak ji namačkala do formy, zakryla alobalem a v pekáči s vodou pekla kolem hodiny. Po upečení je dobré paštiku zatížit do vychladnutí, má lepší strukturu.

Za dva dny na transport jsem ji z formy vyklopila zase na alobal, protože zespodu je hezčí, rosol a sádlo jsem si nechala doma. Na tácku, který pak posloužil i k servírování, už jsem paštiku jednoduše zabalila.

Stejný den jsem naložila hermelíny, na tom nic není. Nejradši je mám se sušenými rajčaty, česnekem a olivami. Olej stačí obyčejný, přidala jsem i trochu toho z rajčat, krásně vše vybarvil.

Další den jsem uchystala marinovanou řepu, vzala jsem jí asi kilo, protože se nezkazí, kdyby zbyla. Jsou kupodivu i osoby, co ji prostě nepozřou, no chápete to? :) Jojo, já zas nemůžu kozí sýr, tak jsem dala modrý. Řepu jsem uložila do zipovacího sáčku a servírovala pak na misce, kterou jsem měla v práci.

Dva dny předem jsem si připravila těsta - křehké tvarohové na záviny ze tří tvarohů (+ stejně tuku, směsi másla a hery, o něco víc mouky, necelé kilo, trochu soli) a preferment na kynuté sladké, to se prostě droždí dá s částí mouky a vody nebo mléka kvasit přes noc. Upekla jsem brownies podle osvědčeného receptu, tentokrát žádná skrytá zelenina. Vypadá to málo, ale stačí malé kousky, je fakt samá čokoláda. A pár dnů vydrží. Hlavně nepřepéci, to by bylo těsto suché, ale uhlídala jsem to. Nechala jsem je zatím ve formě a na cestu přendala kusy proložené pečícím papírem do krabice, krájela jsem na menší kostky až na místě.

Den předem jsem začala s kynutým těstem z celkem 800 g mouky, zadělala v robotu a nechala kynout, to s prefermentem netrvá zas tak dlouho. Mezitím jsem umíchala tvarožníky (3 vejce, 2 tvarohy, 500 g bílého jogurtu, 7 lžic polohrubé mouky, cukru, oleje, 1 prdopeč) a dala péci jednu várku v muffinových formách. Měla jsem jednu svou dvanáctidůlkovou a jednu půjčenou poloviční šestidůlkovou, výhoda byla, že se obě vešly do trouby najednou. Druhé kolo už vyšlo jen do té větší formy, celkem 30 porcí. Než jsem připravila rolky (vyválet, namazat, zatočit, nakrájet), byly tvarožníčky upečené.

Slané záviny jsem zvolila jako nejméně pracné tvary, dělat rohlíčky nebo šátečky se mi nechtělo...užší zapletené záviny vypadaly dobře - používám červené zelí, vypadá v pečivu líp než bílé. Stačí ho vymačkat a poklást na těsto, na něj položit nějakou rozpůlenou klobásu a je to. Tuto náplň dávám i do jiných těst na jiné akce, na středověkou kuchyni bylo kynuté, nyní plánuju na RD bramborové kynuté a prejt. Umotala jsem čtyři nohavice a jednu malou. Záviny se skládají nejlíp do krabice od bot :)

Na tvarožníčky, které se na povrchu zkrabatí, jsem ještě uvařila trochu dortového želé z vína s rybízem, vykoukala jsem ten nápad na ozdobení na Pinterestu. Tam to bylo s džemem, ale já dala želé zase kvůli transportu, dost dobře ztuhlo a nerozpatlalo se. Tvarožníky šly i s košíčky skládat na sebe, měla jsem jich dvě vrstvy v další krabici. Na servírování slaného i sladkého pečiva jsem vzala dva nerez tácy, jsou dosti skladné.

Ještě jsem přelila mošt do velké petky, přibalila boxy vína a ubrousky, tácky, kelímky, příbory, co mám ještě v zásobě. Nakonec jsem přihodila i nějaké chipsy pro ty, co vyznávají jen tradiční chutě...vše jsme se synem vezli do práce v pondělí navečer, tak jsem měla přes den docela fofr!

Ale ten poslední den, v úterý 31. 1., jsem už vyrazila jen nalehko - tak nalehko, že jsem nevzpomněla koupit rohlíky. Ale kolegyňka se nabídla, že pro nějaké skočí, ušetřilo mi to čas: ono všechno vybalování a přípravy nějaký čas zaberou. Pak už jsem jen průběžně doplňovala, přijímala přání do budoucnosti, květiny, dárečky a chválu na to jídlo... celkem jsem to odhadla dobře. Dokonáno.

PS:

Nefunguje mi odvčera přidávání komentářů, tak aspoň sem:

Díky všem za milá slova.

Nepotřebuju si v práci dokazovat, jak jsem nepostradatelná a důležitá pro chod světa, to chci být pro rodinu. To ale neznamená, že bych v práci byla laxní nebo vykonávala samé zbytečnosti, ale každý je zastupitelný.
Právě dovolená nebo nemoc vzdálí člověka práci jen částečně, ví, že po návratu musí dodělat, připomínat, vyžadovat to či ono, prostě hlavu si zcela nevyčistí, to je fakt rozdíl.