Slané koláče - tip pro volné dny

Pro čas výletů, pikniků a posezení venku i doma se dobře hodí nejrůznější slané koláče. Mohou být z kynutého těsta inspirované pizzou, z křehkého a la quiche, z listového, ale já jsem zkusila použít těsto tvarohové. Výsledek mi připadal tak výborný, že se hned toužím podělit o recept. Tedy hned to nakonec nebylo, ale už jsem se k tomu dostala.

Listové i křehké těsto se mi zdálo až moc tučné, kynuté suché. A jak jsem o tom přemýšlela nad zbytkem brambor, ze kterých jsem měla v úmyslu udělat pár šišek a přidat do těsta i tvaroh, ale brambor bylo moc málo, docvaklo mi, že i na koláč bych mohla použít těsto s tvarohem. Mám totiž někde (krom Cukru a nitku) recept na šátečky z tvarohového těsta, tak to by jistě šlo použít - myšlenka tedy byla na světě. Našla jsem pro jistotu recept, dává se do něj stejně tuku, mouky a tvarohu. Hm, to by se dalo ještě trochu upravit - uvidíme.

Těsto na dva kulaté koláče (nebo jeden velký plech) jsem si připravila předem. Umíchala jsem ho z necelé Hery (200 g), 300 g polohrubé mouky a jednoho měkkého tvarohu v robotu, osolila. Heru jsem si vyndala z ledničky dříve, aby povolila. Zpracovanou hladkou hmotu jsem odložila do lednice, byla tam asi tři hodiny, ale stačila by hodinka, taky se může nechat do dalšího dne, jak se to právě hodí.

První koláč jsem podávala teplý k večeři, začala jsem ho chystat asi půl hodiny před dobou podávání. Troubu jsem zapnula na obvyklých 200 stupňů. Připravila jsem si všechny ingredience, tedy zbytek choriza, sýr, smetanu a vejce. Přidala jsem poloviny asi šesti rajčátek (řeznou stranou navrch!) a proužky cibule. Dvě vajíčka jsem rozmíchala s půl kelímkem smetany a nalila navrch. Připepřila, přisolila a dala péci.

Když zhora již vše vypadalo pečené, ještě jsem pár minut nechala troubu péci jen na spodní ohřev, aby se těsto pod náplní dobře propeklo. Okraje už se zabarvily dozlatova a trochu se odtáhly od formy.

Koláč jsem z rozdělávací formy snadno vyndala a přemístila na mísu.

Na druhé kolo jsem si připravila mezi pečením špenát - použila jsem sekaný mražený. Nemusí se dusit dlouho, vždyť se bude ještě péct. Ze špenátu jsem postupně lžící odstranila přebytečnou vodu. Do vychladlého jsem zamíchala vajíčko a ještě ho proložila syrovou cibulí na proužky a navrch posypala nivou. Zase jsem pekla odspoda více. I tahle varianta nám moc chutnala.

Stejné těsto, které jsem ještě o fous "našidila", tedy dala 150 g tuku a 330 g mouky na jeden tvaroh, jsem použila ještě na koláče pro pomocníky při vaření na Svět knihy. Na těsto jsem rozložila balíček debrecínky, na něj spařený zelený chřest a navrch směs strouhaného sýra, jednoho vajíčka, smetany a trochy mléka, aby se dalo nanést - ale nevadilo, že hmota nebyla po celé ploše, roztekla se při pečení. Koláč dopadl výborně.

A ještě přidám jeden koláč z křehkého těsta, a to syrečkový, který jsem si vyzkoušela pár týdnů předtím.

Na křehké těsto ze 100 g másla/tuku jsem použila 200-250 g mouky, trochu soli, pár lžic vody.

Syrečky musí být dobře vyzrálé, průsvitné v celé hmotě. Překrojila jsem je napůl, aby byly plátky slabší. Podložila jsem je šunkou, posypala zelenou cibulkou a navrch zalila opět smetanou s rozmíchanými dvěma vejci. Koláč chutnal famózně a snesl se k němu i zeleninový salát.

Zkuste do slaných koláčů i další druhy zeleniny, ty tvrdší stačí trošku předvařit. Dobré jsou chuťově výraznější sýry. Použila jsem třeba i ovčí kaškaval, namíchaný s neutrálním eidamem, a bylo to znát. Stejně tak parmazánu stačí trochu. Kozí nějak nemůžu, ale kdo ano, jistě ho uplatní.

Podle tučnosti ostatních surovin lze vejce rozmíchat se smetanou 33% nebo jen 12%, případně i jen s mlékem, ale v menším množství, aby se koláč neutopil.

Hračičkové si zas užijí při ozdobném skládání surovin. Koláč se dá výborně ohřát na pánvičce, ani mikrovlnka ho úplně nezabije. Tak ať si všichni pochutnají právě na vašich variacích.

Bramborové šišky

Jako dítě jsem zrovna sladké bramborové šišky neměla ráda, nějak se mi příčily brambory nasladko - a školní jídelny to samozřejmě nezměnily. Lepivá podoba bramborových "špalíčků" nebo chuťově podobných škubánků, posypaná makem a cukrem, navíc omaštěná sádlem, si mě získat nemohla. Ani bramborové placky s povidly mi nejely.

Šišky dělala babička obalené ve strouhance a mám dojem, že ani ty jsem nejedla mnohokrát nasladko, spíš jen posolené. Škubánky jsme jedli s tvarohem a slané, druhý den už opečené. A nejlépe k roštěnce.

Bramborové šišky ve strouhance podle babičky

400 g brambor, 250 g hrubé mouky, 1 vejce, sůl, 3 hrsti strouhanky a máslo na obalení, případně cukr, tvaroh na sypání

V reginální kuchařce jsem našla poměr surovin hodně jiný, je v něm jen polovina mouky.

Pojizerské bramborové šišky

500 g brambor, 140 g hrubé mouky, 1 vejce, trochu mléka, sůl, sádlo na omaštění, mák a cukr na posypání

Postup se neliší.

Brambory vařené ve slupce oloupeme a protlačíme lisem nebo nastrouháme na jemném struhadle. S moukou, solí a vejcem zaděláme těsto a válíme šišky velké jako prst. Vaříme v osolené vodě. Podle velikosti to trvá cca 5 minut. Okapané posypeme strouhanou houskou, kterou jsme opekli na másle dozlatova, nebo mákem a cukrem. S tvarohem mohou být sladké i slané. Babička ještě ještě pokapala rozpuštěným máslem.

Přemítala jsem totiž, zda ty šišky opravdu svedu? A jak by mi chutnaly dnes? I když jsem je v dětství jedla, uvědomila jsem si, že jsem je nikdy sama nevařila! Nic jednoduššího, než to vyzkoušet, řekla jsem si, a pustila se při vhodné příležitosti do toho.

Příležitost nastala - měla jsem zrovna malý přebytek vařených brambor, asi 300 g, což na zkoušku stačilo.

Zvolila jsem těsto pojizerské. Vajíčko jsem do něj dala taky celé, mléka pár lžic. Těsto se mi zdálo skoro moc měkké, ale to bylo dobře - když se to s moukou přežene, je výsledek nepoživatelně gumový.

Skutečně jsem je vařila asi sedm minut, ač kuchařka uvádí 15-25 jako u knedlíků, to by se šišky rozvařily.

Šišky chutnaly báječně měkce a bramborově, ani stopa po nepříjemném lepivém pocitu šišek z jídelen, těsto bylo kypré a bez pachutí, k nakousnutí už takhle samotné! Trochu jsem je omastila sádlem a úplně dostala chuť zkusit je s mákem. Použila jsem již koupený mletý mák (vakuově balený - výborná vymoženost proti žluknutí) a trochu cukru a plna nostalgie jsem objevovala dávné chutě jednoduché lidové kuchyně.

Až zas budu mít pár brambor navíc, určitě si je udělám znova - a možná seženu i parťáka.

Portabella

Velké žampiony se dají upravit narychlo jako bezmasý steak, taky nahradí hamburger v žemli.

A samozřejmě jsou výborné na plnění, i když lze naplnit i menší kloboučky. Velice jsem si oblíbila směs sýrovou-vaječnou, dá se použít spousta druhů sýrů včetně zbytečků, pro lepší strukturu se hodí i kus měkkého tvarohu. Dochucuji třeba bylinkami, česnekem i cibulí. Mám-li výraznější sýry, kořením méně, třeba jen trochou pepře, fádnější sýr se může zas oživit i něčím orientálnějším, kari, chili a co má kdo rád.

Tentokrát jsem na tři velké klobouky spotřebovala půl hrudkovitého tvarohu, jedno vajíčko a asi 50 - 70 g tvrdého sýra. Měla jsem zbytek petrželky, ta se sýrem taky dobře ladila. Zapékací misku jsem jen vytřela olejem a klobouky bohatě naplnila. Zapečené dozlatova a obložené další zeleninou splnily vzorně roli předkrmu. Neudělaly by si ostudu ani jako hlavní chod, třeba s bramborovou kaší.

Cibulová kaše s lososem

Do kuchyně mi připlul losos, tentokrát balený ve vakuu, což není špatná volba. Bylo ho akorát na dvě porce.

Minule jsem ho upekla a podávala se salátem, ale teď jsem z něj chtěla mít teplý oběd. Maso upeču, na tom žádné extra vaření není. Ale co k němu?

Čerstvý špenát zrovna neměli, tak jsem se rozhodla pro cibulovou kaši. Totiž znám i úpravu lososa na whiskové cibulce, proto jsem v myšlenkách dospěla až k té kaši. Už jsem ji dávno nedělala, ale vážně je moc dobrá, každé jídlo oživí - a na rozdíl od šťouchaných brambor, jimž se chuťově hodně blíží, se do ní nemusí dát skoro žádný tuk. Seznámila mě s ní jedna kamarádka u nich na chalupě, to bude už taky skoro třicet let...

Cibulku jsem si jen trochu osolila a podusila pod pokličkou na kousku másla s olejem, aby zůstala měkká a jen slabě opečená, spíš sklovitá. Bramborovou kaši dělám obyčejně - s teplým mlékem, šťouchadlem ručně - nemám ráda kaši moc jemnou a tekutou. A na tento předpis je to akorát. Zůstane-li kaše hrubší, je to ono.

Dovnitř jen lehce zamíchám podušenou cibuli. Počítám jednu cibuli běžné velikosti na porci, musí jí zkrátka být hodně.

Než jsem udělala kaši, dala jsem na pánev opepřené porce lososa a upekla je ze všech stran. K jídlu jsem ještě podávala salát. Pochutnali jsme si velmi, i když špenát nebyl.

"Kucmoch, kucmoch ten já ráda..."

...knedlíky nerada, knedlíky nerada,
bolí, bolí, bolí, bolí po nich záda.

Tolik jeden z textů k tanci mateníku, který střídá dvoudobý a třídobý takt. Zpíval se v jednom lidovém souboru na Severu, když jsem tam bydlela. Napadl mě proto při listování mojí pojizerskou kuchařkou (V. Jakouběová: V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc). Slovo kucmo(u)ch původně značí kaši, proto najdeme řadu různých receptů s tímto označením. Já ho znám jako název pro škubánky, ale kucmoch může být ze všeho, slaný i sladký.

Vybrala jsem si jeden bramborový, protože jsem chtěla využít zbytek starých brambor. Slyšela jsem i o pokrmu z bramborákového těsta navrch sypaného makem a pečeného v pekáči, ale na to odvahu nemám. Snad jednou jsem bramborák upéci v troubě zkoušela, ale bylo to suché a nedobré. Tady jsem doufala, že použitý sníh kucmoch přece jen nadlehčí.

Kucmoch z brambor a masa

300 g vařených brambor (od předešlého dne), 2 žloutky, 1/8 l mléka, 150 g hrubé mouky, sníh ze 2 bílků, 150 g uzeného masa, sůl.

Použila jsem dvojitou várku (6 porcí). Vymazala jsem zapékací formu sádlem a vysypala strouhankou. Brambory jsem nastrouhala na hrubém struhadle, mohou se třeba umlít na masovém mlýnku. A zapnula jsem si hned troubu na 200 stupňů.

Do mísy jsem přidala ostatní suroviny a smíchala, ušlehala elektrikou sníh. Lehce jsem ho vmíchala do řidšího těsta, bylo ho dost.

Větší část jsem urovnala do formy, pokladla kousky uzeného a zakryla zbytkem kaše. Povrch jsem trošku omastila sádlem. Prvních dvacet minut stačilo na zezlátnutí.

Teď ale přijde ta pojizerská finta, která dělá z kucmochu ten pravý recept i pro ty, kteří si nejsou jisti, zda je jídlo už dost upečené i uprostřed! Kucmoch natrháme podobně jako trhanec, aby se propekl i uvnitř, a dáme dopéci. Na to stačilo dalších deset minut.

Vypečený kucmoch si přímo říká o zeleninový salát, v zimě o červenou řepu nebo zelí. Taky s

dušenými houbami místo masa si ho dovedu představit. Na chuť připomíná bramborové placky, ale hmota není hutná a gumová, nýbrž výborně nakypřená sněhem. Lehké pomaštění zdola i shora postačí, chuti pomůže i to uzené. Dobrou chuť na lidovou notu!

Malá jídla

Nevařím pořád a nevařím jen náročná jídla. Ve všední den přijde k chuti i něco jednoduššího a menšího. Tak jich tu aspoň takhle souhrnně pár představím, abych pohled do mé kuchyně příliš nezkreslovala jen předeváděním vybraných specialit.

Brambory-rohlíčky od silnice mi vydržely skoro tři týdny a byly tak dobré, že se daly jíst i s tvarohem. Cibulka jim dodala šmrnc.

Když jsem potřebovala rychlooběd, sáhla jsme po uzeném kuřeti, zelenině a kuskusu. To všechno trvalo chvilku a přitom jsem dala dohromady dosti kompletní jídlo.

Plněné papriky dělám docela často, dobře se hodí k ohřívání do krabiček.

Tentokrát mě zlákaly nejen levné papriky, ale i pěkné maso - mleté krůtí jsem použila se směsí vepřového a hovězího, náplň jsem udělala masovější a paprik upekla celý velký plech. Na omáčku padla celá půllitrová passata. A já zas měla co poslat dalším strávníkům.

Když se ochladilo, ještě jsem jednou uvařila slaninové-špekové knedlíky, abych podpořila své hlasující příznivce....pro můj recept na ně můžete hlasovat v soutěži Jak chutná Praha do konce května! (Už byl na čtvrtém místě, ale dnes ho tvarohové taštičky zase předhonily!) Připravila jsem lehčí verzi, s libovým uzeným a jen střídmě opečenými houskami.

Celé dva týdny po Velikonocích čekal na svou příležitost darovaný bochánek z obyčejnějšího kynutého těsta. Rozkrájela jsem ho na poloviční plátky a navrstvila z něj hned dvě žemlovky do dvou kastrolků, abych taky podělila všechny. Dělám ji třeba takhle. Nechyběl tvaroh ani jablka, bochánek jsem máčela v mléku s rumem. Navrch jsem ještě využila zbylé bílky a žemlovce jsem dopřála pěknou sněhovou čepici.

Něco se špenátem

Špenát a listové těsto, to je partnerství, které nezklame. Někdy dělám špenátové šneky (ano, ty co stále vytvářejí pozadí stránky), jindy špenátový závin.

Ale špenát se taky dobře snáší s lososem, tak jsem tentokrát pro změnu všechny sýry vynechala a pustila se do varianty špenátovo-lososové, a la quiche. Na ten totiž není třeba dělat tak hustou náplň jako na šneky či závin, klidně může být dosti tekutá, vypeče se a ztuhne bez problémů, je to na přípravu snazší. A může jí být v poměru k těstu více. To by mohlo návštěvě, která si přála špenát, vyhovovat.

Není třeba mnoho surovin:

balíček listového těsta, balíček dobrého špenátu (ne protlak, jinak jak kdo chce), dvě porce syrového očištěného lososa, tři vejce, šlehačka nebo zakysaná smetana (či jejich kombinace) - celkem 1/4 litru, velká cibule, česnek, sůl, pepř, muškátový oříšek.

Nejdřív jsem si rozehřála troubu na 220 stupňů a vyválela těsto, aby na hlubším plechu udělalo okraj, položila jsem ho na pečící papír a propíchala. Dala jsem ho předpéci.

Cibuli na větší kousky jsem vhodila na lžičku oleje, přidala špenát, sůl, kostičky česneku a dusila, až špenát rozmrzl a voda byla co možná odpařená. Dokořenila jsem pepřem a muškátovým oříškem a nechala trochu vychladnout. Přidala jsem vajíčka a smetanu. Měla jsem zrovna jeden kelímek zakysané a půl kelímku šlehačky. Ještě přisolit - a stačí.

Napolo upečené těsto jsem vytáhla z trouby, nadrobila na něj dva lososové medailonky a zalila špenátem.

Koláč se dopekl během cca 25 minut. Náplň byla pevná a okraje opečené.

Koláč je dobrý teplý i studený, dá se i ohřát po porcích na suché pánvičce. Pro přátelskou návštěvu je to pokrm vhodný v brzkém odpoledni i navečer.

Podávala jsem ho už k obědu, doplněný zajímavou polévkou. Pochutnali jsme si velmi dobře!

Frncochaté knedlíky s chundelkou

Kde se vzal ten prapodivný název? Připutoval až do mých hrnců z Pojizeří prostřednictvím regionální kuchařky V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc (Lidové obyčeje a lidová strava v Pojizeří, V. Jakouběová, 2009 MČR Turnov, 978-80-254-5729-0).

Je to zas jedna varianta na knedlíky ze syrových brambor - už jsem zkoušela různé druhy (zde a zde), ale stále mám pocit, že to není úplně ono. Přitom mě láká relativně snadná příprava, daly by se vařit častěji.

Slovo frncochatý je dostatečně zvukomalebné na to, aby představu takových knedlů vyvolalo. A chundelka? Ta mě taky nejdřív zaskočila, ta představa mi s ničím nepasovala - leč během vaření se to rychle ukázalo úplně jasně!

Nastrouhané brambory (typ B) jsem hodně vymačkala, slila do jiné misky a nechala chvilku usadit, abych mohla škrob vrátit do těsta. Na 1 kilo brambor patří 100 g hrubé mouky a jedno vejce, sůl. Ale po zkušenostech jsem přidala mouky více, pak ozkoušela, zda se knedlík nerozvaří - rozpadl se za pár vteřin, tak jsme mouky ještě trochu přidala - celkem asi čtvrt kila. Měla jsme nový sáček, proto jsme to mohla dobře odvážit.  Jenže pozor, bude-li mouky moc, budou knedle tvrdé.

Jak se vařily, hnedle se vytvořila spousta chundelky:

Ta voda od knedlíků se má ještě vylepšit trochou smetany a použít na ně místo omáčky - na to jsem však odvahu neměla a frncochaté knedlíky udělala bez chundelky.

Vařily se asi deset minut, záleží na velikosti. Radši jsem jeden zkusila, zda je už dost i uprostřed. I ve velkém kastrole jsem toto množství vařila na dvakrát. Podávala jsem se zelím, cibulkou a opečenou slaninou. V této podobě je z toho hned pokrm velmi oblíbený.  A když něco zbyde, na chuti neztratí ani druhý či třetí den po ohřátí.

Malá jídla aneb pár večeří 2

Předkládám pár jednoduchých rozmanitostí, které nám chutnaly - třeba jako zásobník pro dny, kdy člověk neví, co zrovna dát na stůl.

Listové taštičky a la krab

Do listového těsta jsem hledala nějakou náplň jen tak k večeři - použila jsem pár zatracovaných krabích tyčinek - tedy surimi. Ono jich je vícero druhů, tak pokud máte lupu, rozluštíte složení, a když to nebudou ty nejlevnější, budou převážně z ryb:)

Nasekala jsem je na půlcentimetrové špalíky a spojila tvarohovým základem z tvarohu a smetany, opepřila a naplnila jimi pár taštiček - žaluzií. Nezdály se mi moc vzhledné, ale pečením se pěkně nafoukly. Chutnaly výborně!

Z druhé půlky těsta a zbylého tvarohu, který jsem osladila, doplnila rumovými rozinkami a pár kapkami vanilkové esence, jsem umotala tvarohový závin s jablky - ten zmizel obratem.

Bramborové placky jsem udělala z knedlíkového těsta (1 kg vařených brambor, 400 g dětské krupičky, 1 vejce, sůl), vyválela, naplnila usekaným uzeným a osmažila. Byly dobré, kypré, ale přece jen dosti pracné. Výborné jsou se zeleninovým salátem i zelím, dají se jíst i studené či ohřáté - ale druhý den už moc zgumovatí. Chtěla jsem si hlavně ověřit, jestli je ještě umím, protože od dětství jsem je nedělala. Hodí se i na využití starých brambor.

Slaný koláč

Měla jsem s dalším listovým těstem jiné plány, ale nakonec se neuskutečnily, tak jsem ho použila k snadné večeři. Těsto jsem vyválela na menší plech, jednoruční váleček mi skoro sám udělal trochu okraj.

Dala jsem těsto předpéci do vyhřáté trouby, propíchané, aby se moc nezvedalo. Obložila jsem ho dušenou cibulkou (2 cibule a dvě naťové, víc jsem zrovna neměla), 300 g šunkové klobásy, 250 g napůlených rajčátek, kapary pro zajímavější chuť.

Zalila jsem 200 ml šlehačky rozmíchané s 2 vejci a 100 g strouhaného sýra, navrch posypala parmazánem.

V horké troubě jsem upekla, co to šlo.

Sýr v zeleninovém hávu

Nejprve jsem zkoušela sýrovou náplň do paprik a pokusného rajčete ze směsi sýrů (balkán, niva, tvaroh, vejce, česnek, paprika). Trochu vytékjala, ale nevadilo to ani na chuť, ani na vzhled, ani na manipulaci - pekla jsem na pečícím papíře.

Příště přišla na řadu větší várka včetně žampiónů. Na tohle množství jsme spotřebovala půl kila sýrů.

Jednu parenicu na hranolky pokrájenou jsem nacpala do 4 paprik vcelku, jak jsem viděla v pořadu Prostřeno, ale tam byl použit jiný sýr.

Směs ementálu, balkánu a goudy jsem spojila jedním vajíčkem a jedním bílkem, protože jsem ho zrovna měla po ruce, jinak bych dala vejce dvě. Česnek, cibule, pepř, mletá paprika, zdálo se mi to výrazné dost, ale ve výsledku nebylo - tak pozor, náplň musí být spíš přesolená a překořeněná než naopak!

Rajčatům jsem seřízla vršek a vydlabala, osolila jsem je předem. Papriky jsem uzavřela, zajistila párátkem. Žampiónům jsem vylomila nožky a ty přidala posekané do náplně. Vše se upeklo výborně.

Chutnalo to dobře nejen vegetariánské návštěvě, ale i ostatním.

Jemné žemlové knedlíčky

Na kurzu se Zdeňkem Pohlreichem v Prakulu jsme knedlíčky všichni ohromně chválili a já jen čekala na příležitost, kdy je vyzkoušet doma. Karlovarské z housek jsou taky výborné, tyhle ještě o něco luxusnější. Recept jsem si trochu upravila, výsledek vyhovoval, tak popíšu svou variantu.

500g toustového chleba jsem z kůrky neokrajovala, jen jsem odstranila krajní plátky. Byla totiž tak slabá a měkká, že to nemělo význam. Nakrájela jsem kostičky co nejmenší, o hraně 0,5 až 1 cm. Dala jsem rozpustit 100g másla a odstavila ho. Jednu cibuli a dvě hrstě žampiónových nožek pokrájených nadrobno jsem orestovala na lžíci másla a oleje a přidala k chlebu. 100 g šunky (stačilo by i 50 g) pokrájené na 0,5 cm čtverečky putovalo za nimi. Něco soli, pepř, muškátový oříšek.

Do vlažného másla jsem natloukla pět žloutků, přilila asi 1 dl mléka a prošlehala. Mléka je lepší dát raději méně, může se pak přidat - vejce zvlhčí chléb víceméně sama.

Nalila jsem směs na pokrájený chléb. Ušlehala jsem sníh z 5 bílků a  vše prohnětla na vláčné těsto, ochutnala. Ještě pěknou hrsť petrželky nadrobno. Utvořila jsem dvacet knedlíčků do dlaně. Vařila jsem je na páře asi deset minut, na porci stačily 3 - 4.

Napodruhé jsem zkusila dát vejce vcelku a ušetřit si šlehání sněhu - zdá se, že se nic nestalo. Petržel nebyla, ale se zelenou cibulovou natí byly taky výborné.

K nim jsem podávala kuře na víně (růžovém stolním), do kterého se také dávají žampiony, tak vše chuťově ladilo. Ale samy knedlíčky v sobě mají chutí hodně, stačilo by k nim i jakékoli dušené maso s přírodní šťávou. Úplně jsem jim propadla a zkouším další varianty. Naposledy se mi zdálo, že ani ze dvou balíků toustového chleba a deseti vajec není knedlí dost - ale skončily v mrazáku, odkud v pravý čas budou povolány k záchraně nějakého fádního oběda jak legendární vojska:))