Několik večeří pro přicházející podzim

Nastává období plněných paprik. Jednou jsem měla masité žluté, tak jsem je radši rozkrojila na lodičky a pekla na plechu, aby se snáze propekly. Náplň obsahovala krom masa i sýr, suchou rýži, cibuli, vajíčka, strouhanku...paprik bylo hodně a masa málo, trochu jsem tedy nastavovala.

Navrch jsem ještě sypala oregano z Kokořínska a po čtvrthodince i sekaná rajčata, podlila jsem trochu vodou a dopekla. Kvůli té suché rýži to tekutinu chce, ale je to s ní lepší. Není na rozdíl od uvařené na chuti skoro znát.

Dalších paprik byla pěkná hromada, 3 kg. Náplň jsem udělala ze 2 kg mletého masa - nejdříve se mi to zdálo málo, pak moc a nakonec to vyšlo skoro přesně:) Do masa tři cibule, čtyři vejce, asi třetina kg suché rýže. Solit je možno více. Přidala jsem pepř a oregano. Ve dvou velkých kastrólech jsem ty menší papriky opekla a pak dusila s passatou (a podlité vodou), veliké jsem jako výše překrojila a naplněné pekla na plechu - chvíli prudčeji a pak na takových 150 stupňů už podlité a přikryté alobalem. Když jsem je vyndala z trouby, rýže v odkryté náplni se mi přece jen zdála trochu sušší, co s tím? Napadlo mě papriky pěkně otočit do šťávy, té bylo dost, a nechat dojít. Bezva. Je to z nouze ctnost, neb jsem si hrála na velkovývařovnu - jenže bez přiměřeného nádobí! Zatím jsem je nechala přírodní, šťávu dokončím, až je přendám do kastrólu.

Papriky, kam se podíváš - leč obeslala jsem strávníky, nachystala krabičky do práce, přichystala k obědu s bramborem a jen tak k večeři, várku do mrazáku a bylo to. Celkem skoro pětadvacet porcí. Asi jsem trochu zešílela, ale zas jsem si báječně odbourala stres z pracovního týdne! A z vaření byl proti takovému ježdění na kole, bušení do boxovacího pytle či hraní stříleček aspoň nějaký použitelný výstup!

I houby jsme měli, opečené hříbky doplnily výborně dušenou směs z papriky, cukety, cibule, ředkviček a rajčat.

Další večeří byla pórková pomazánka, jen z pomazánkového másla a tenoučce pokrájeného pórku, strouhaného Madelandu a lžíce majolky. Když je na dobrém pečivu a navrch ozdobená plátkem pršutu, vznikne z ní spolu s lehkým vínem vynikající chuťová kombinace.

Došlo konečně i na fazolky. Zahustila jsem je jen jogurtem. K nim brambory ve slupkách a vařené vajíčko.

A hubník, na ten letos ještě nedošlo. Místo cibule jsme přidala zbytek pórku včetně nezvadlých zelených listů. Zahustila jsem trochou krupičky - ale pozor, když se to přežene, vznikne beton!

Ve frontě ještě čekají suroviny na kapustové karbanátky, snad se povedou jako tyhle.

Jak užít hřiby naplno

Ač počasí si s náma letos docela zahrává, přece jen přišly dny, kdy houby konečně vyrašily - a ne jen tak ledajaké, ale rovnou i ty tak oceňované bílé hřiby.

Souhrou okolností jsem byla zrovna na správném místě, tak i na mě pár hříbků v lese počkalo.

Pravda, prolezla jsem toho dost, ale stálo to za to. Část jsem jich dala do dušené směsi k zmražení (aby bylo na vánoční hubník) a ty pěkné vybrala na omáčku. Už jsem ji dlouho neměla - vynikne v nich vlastní chuť hřibů, a to je nám zatím vzácné. Až bude-li hub více, sáhnu po nějakých rafinovanějších úpravách...

Hřibová omáčka se smetanou je zcela jednoduchá. Větší kousky hub jsem orestovala na másle, pak posolila a popepřila, zakryla poklicí a nechala dusit ve vlastní šťávě. Mám naučené z domova, že stačí houby nechat pustit vodu, pak ji vydusit, a jsou hotové. Hřiby jsem ale ještě trochu podlila, aby bylo omáčky víc a aby houby byly měkčí, ne však rozvařené na padrť! Omáčku jsem vylepšila dvěma kostičkami mraženého bujónu, ani by nemusel být. Hlavně nedoporučuju žádný masox, to by hřibovou chuť spolehlivě zabilo.

Na zahuštění jsem přidala kelímek smetany ke šlehání a půl lžíce instantní jíšky. A to bylo vše.

Omáčku ještě báječně pozvedly žemlové knedlíčky. Měla jsem várku připravenou u ledu, tentokrát nebyly se žampiony ani se šunkou, ale jen se slaninou a petrželí. Udělala jsem je záměrně chuťově ne tak výrazné, aby se daly snáze kombinovat s nějakou omáčkou - a jejich den právě přišel. Ohřála jsem je na páře.

Chuťově luxusní hřibová omáčka posloužila výborně jako nedělní oběd. Tak čistý kastról od omáčky jsem snad ještě neměla...kdyby zbylo, přidala bych omáčku do dušeného masa, třeba. Dobrou přílohou jsou i těstoviny, jiný knedlík. Ani ze žampiónů není špatná...

Cuketový crumble

Co připravit vegetariánské návštěvě? Šlo o hlavní jídlo, dokonce jsem uvažovala, že udělám nějakou omáčku k žemlovým knedlíčkům, které jsem chystala pro všechny. Nebude problém uplácat jednu porci bez šunky. Nevymyslela jsem však vzhledem k momentální nabídce zeleniny nic, co by se k nim jaksi hodilo, už jen představa těch chutí mi připadala jalová. Tuto myšlenku jsem tedy zavrhla a soustředila se na cuketky, že je nějak zapeču.

A náhoda tomu chtěla, že jsem zrovna v tu chvíli zabrousila do francouzského webu (odkazovala na něj Bali v nějaké diskuzi), a tam jsem skoro hned zakopla o cuketový crumble! To bylo ono!

Crumble znám s ovocem, drobenkové koláče miluju, ale naslano jsem ho ještě neviděla - tak to byl ten nápad, co mi chyběl!

Pročetla jsem recept a s pomocí slovníku mi moje zbytky středoškolské frániny k pochopení stačily. Zaujal mě hlavně ten princip: zelenina se podusí, okoření, doplní nějakými semínky či oříšky, sýrem a s drobenkou z ovesných vloček se vše zapeče...Měla jsem tedy dvě menší cukety, orestované s jarní cibulkou a několika žampiony, kořenila jsem kari. Do menší zapékací misky vvtřené olejem jsem přidala dvě pokrájená loupaná rajčata a posypala parmazánem a dvěma lžícemi mandlových lupínků místo piniových oříšků. Nedělala jsem pesto, na to jsem měla málo bylin.

Drobenku z dvou hrstí jemných ovesných vloček, lžíce mouky a 50g másla jsem navrch trochu osladila, ale ne tolik, jako se uvádí v receptu.

Výsledek byl pochválený, chutnalo to dobře, drobenka jako příloha postačila.

Další pokus byl i s lilky, postupovala jsem podobně. Dala jsem vlašské ořechy a použila jsem větší zapékací mísu. Ale to už nebylo pro vegetariány, takže nadšení o poznání méně - přiznávám, že vločková drobenka je poněkud nezvyklá...ani jí nemusí být tolik, lepší je, když nasákne trochu šťávy ze zeleniny.

Ohřátý zbytek druhý den hodnotím i já lépe, ale fotogenický je ještě méně než čerstvý!

Slaný crumble určitě láká k vymýšlení nějakých obměn. Je to další výzva pro milovníky zapečených pokrmů, v miskách na jednu porci je z něj elegantní pokrm, který hosty překvapí.

Dýňové inspirace

Zatím mne navštívily dvě obří krasavice, nikoli však současně, a tak jsem se každé mohla věnovat s plnou pozorností. Jejich menší příbuzné nepočítám, ty se v kuchyni uplatní zcela běžně, hlavně pečené jako příloha. Obě obryně se však přivalily náhle a pár dní trvalo, než jsem si je pustila do kuchyně!

Když jsem si představila, jak budu první dýni (5,5 kg) porcovat a loupat, abych ji mohla uvařit a rozmixovat, měla jsem pochybnosti, zda to fyzicky zvládnu. Přece jen jsem se podívala po netu na nějakou inspiraci.

Jak se s tím vypořádala taková Pioneer Woman, to mě hned nadchlo - dýňové kusy včetně slupky upekla v troubě nasucho a pak už snadno oloupala...hm, vypadá to skvěle (návod zde), ušetří se tím spousta nepříjemného krájení. Měla jsem dýni velkou, tak jsem osminky ještě překrojila napříč. Pekla jsem je asi 50 minut při 200 stupních, až jim začaly hnědnout špičky. Zkoušela jsem je taky vidličkou - dlouho jsou tvrdé, ale pak přece změknou.

Obryni jsem pekla na dvakrát. Odstranila jsem pak slupku a velké kostky naházela do mísy, kde jsem je chtěla rozmačkat šťouchadlem na brambory a pak rozmixovat tyčovým mixérem. Hm, šťouchadlo mám nekovové, brzy jsem ho odložila, ono se ani na ty brambory moc neosvědčilo - zkrátka omyl.

Naštěstí však mám univerzální nástroj téměř prehistorického původu, totiž dřevěné trdlo!

Tuto dřevěnou kouli s drážkami jsem si kdysi koupila na nějakém lidovém jarmarku, ale ona vážně funguje na všelijaké míchání, tření a hmoždění, ač se to zdá až nepochopitelné! Je to menší varianta trdelníku, na kterém se peče stejnojmenné pečivo. Původně sloužilo jako palice do hmoždíře.

Po zásahu trdlem stačilo dýni pomixovat. Větší část jsem zavařila do skleniček a část si nechala na spotřebu.

Na koláče s náplní "samá dýně" jsem si netroufla, ale zaujaly mne cheesecaky.

Slaný tvarohový koláč s dýní

jsem zkusila víceméně podle Schnytlika, s přihlédnutím k receptu z kuchařské školy v Santa Fé.

Použila jsem listové těsto, které jsem předpekla v pekáčku 20x30 cm (tj. větším než dortová forma). Na náplň jsem smíchala tvaroh se zakysanou smetanou, 3 vejce, 300g dýňového pyré, pár krájených rajčat, bazalku, sůl. Navrch rajčatové plátky a trochu nivy - nechtěla jsem použít nějaký fádní, ale niva zas je až moc dominantní. Pekla jsem na 220 stupňů, dokud se náplň nepropekla, tedy kolem 45 minut. Byl dobrý vlažný i studený.

Sladký dýňovo-tvarohový koláč,

který jsem nakonec upekla, zase vycházel z několika receptů - jeden recept tady, jiný podobný ze Santa Fé a další bohatší na suroviny (asi by sem pasovalo slovo"vymazlený") od již zmíněné Americké pionýrky.

Podklad jsem udělala ze 250 g směsi sušenek a piškotů, nadrtila jsem je válečkem spolu s dvěma hrstmi ořechů a nasypala do dortové formy s pečícím papírem. Drobečky jsem polila 60g rozpuštěného másla a palmového tuku, vytvarovala zvýšený okraj a dala ztuhnout do ledničky.

Zapnula jsem troubu na 200 stupňů a připravila náplň: tvaroh, zakysaná smetana, 2 vejce, 250g dýňového pyré, cukr, sůl, skořice. Nalila jsem ji na ztuhlý sušenkový podklad a dala péci. Náplň byla dosti mokrá, tak to trvalo skoro hodinu. A že jsem použila obyčejný cukr a ne třtinový, neměl koláč takovou zlatavou barvu...ale chutnal zajímavě, svěže a lehce. Sušenky jsou dost sladké, tak jsem náplň osladila méně, to doporučuji.

A do třetice dýňových pokusů přidávám jeden jednodušší recept, který mne zaujal.

Dýňový chléb

podle Dity P. jsem našla v zářijovém magazinu Albert. Množství surovin jsem upravila na menší obdélníkovou formu (16 cm dlouhou) a na jednu dávku pyré (350 g). Troubu jsem předehřála na 180-200 stupňů. Na těsto jsem smíchala 350 g polohrubé mouky, 2 lžíce polenty (krupice), 2 lžíce parmezánu, 2 lžíce sekaného rozmarýnu, 2 lžičky soli a 2 lžičky prášku do pečiva. Přidala jsem 350 g dýně a 150-170 ml mléka a promíchala. Formu jsem vyložila pečícím papírem. To je vše, ještě se můžou navrch přidat dýňová semínka. Peklo se dlouho, jistě celou hodinu. Chlebík musí být dozlatova, mít pevnou kůrku a být uvnitř skoro suchý, úplně to asi nepůjde. Dlouho se mi těsto na zabodnutý nůž lepilo. Po vychladnutí ale byl chlebík výborný, krásně vybarvený. Ochucení parmezánem a rozmarýnem připomínalo středomoří. Tak jsme k němu zkusili chorrizo a fuet, ani pršut by nebyla špatná volba! I s camembertem chutnal dobře.

Vyzkouším ještě další recepty ze zavařeného pyré. Škoda, že jsou tak málokdy k dostání jiné druhy dýní, které jsou lepší či výraznější chuti. Ale i na obyčejnou dýni se dá vyzrát -určitě se hodí na víc než jen na halloweenskou lucernu!

Víceboj paprikový

Taková příležitost se jen tak nenajde - tři osoby blízké (rodu ženského) jsme se totiž sešly v rámci mojí rekonvalescence k společnému vaření.

Měla jsem už strašnou chuť něco vařit, spoustu nápadů, do čeho se pustit teď hned...ale sil málo. Vypomohly právě osoby blízké, a že jsem je zapřáhla :) Z jejich strany šlo o akt milosrdenství, tak byly připraveny plnit moje pokyny.

Dala jsem si trochu práce s přípravou a plánováním a s využitím momentálně dostupných surovin jsem si připravila toto menu:

Papriky plněné kuskusem

Papriky v papiňáku

Kynutý knedlík

Cobbler

Nejsou to jídla úplně bezpracná, papriky s kuskusem se předpékají, náplň dělá zvlášť, knedlík kyne, ovoce se předvařuje...tak jsem to nějak rozfázovala a ještě jsme to průběžně upravovaly.

Nastrouhala jsem předem sýr do kuskusu, očistila papriky - půlky na plech hned do trouby a stranou ty celé k plnění masem. To jsem dala do mísy i s dvěma hrstěmi nevařené propláchnuté rýže.

Začaly jsme kafem, přednesla jsem svoji představu.

Další osoba strouhala cuketu, pak loupala rajčata. Druhá umyla nádobí, očistila ovoce (domácí hroznové víno a švestky), potom míchala masovou náplň - prvně jsme to zkoušely s rýží neuvařenou a v papiňáku.

Do trouby jsme šouply k ohřátí mléko na knedlíky.

Sama jsem zatím připravovala základ pro náplň, na cibuli a česneku opekla cuketu, přidala kuskus a vývar (z kostky), pak sýr. Další chystala základ do papiňáku, jednu papriku a cibuli, rajčata. Myla průběžně nádobí. Druhá už naplnila papriky masem, opékaly jsme je zvlášť, do papiňáku by se nevešly. Než se dopekly, byly papriky k naplnění kuskusem předpečené, další je tedy dokončila a dala zpátky do trouby, opět umyla nějaké nádobí. Taky papiňák už jsme daly vařit - na půl hodiny. Papriky jsem předtím ještě zalila protlakem a vodou, aby byly skoro potopené, přisolila. Druhá zase chystala těsto na knedlík (450 g hrubé mouky, 25 g droždí, 2 dl vlažného mléka s celým vajíčkem, 1 žemle, sůl), přičemž se obě podivovaly, že se tam dává tak málo tekutiny - inu, je to tak, mám však tento recept osvědčený.

Když už knedle kynuly, pustily jsme se do cobbleru, jedna dělala těsto, já připravila ovoce v brandy, mezitím byly hotové papriky v troubě. Ještě postavit vodu na knedlíky, no a cobbler přijde do trouby. Opět obě umyly použité nádobí, sklidily jsme pracovní plochu a mohly jako předkrm ochutnat kuskusovou papriku. Jsou určeny k nějaké večeři.

To hlavní je hotové, za chvilku bude papiňák vypnut - jak to asi dopadlo? Cobbler hlídáme, ano, a knedlík přijde do vody co nevidět...než se uvaří, otvírám papiňák, vypadá to v něm výborně - pár karbošů ze zbylé náplně je legračně ježaté tou rýží, ale jsou měkké, ostatní vypadá taky dobře. Možná ještě šťávu trochu dochutit, nějak dnes málo solím. Tak to byl recept prima.

A cobbler je už vypečený - aha, zapomněla jsem obrátit švestky slupkou dolů - ale není to tragické, s hroznovým vínem je dosti sladký. Ovoce mohlo být klidně i více - těžko se stane, že by ho bylo příliš, kdepak, zdání klame!

Knedlík se už vařil z každé strany deset minut, ještě nakrájet nití.

Tak to bychom měli, po jídle naposledy nádobí a úklid, uložení hotových jídel vč. přípravy transportu...

Ani při čerstvé paměti si nejsem úplně jistá, jak přesně za sebou jednotlivé operace probíhaly a prolínaly se, ale musím říct, že to byla ohromná zábava! Aktuální fotodokumentaci nemám, použila jsem svoje fotky staršího data.

Resumé:

Dvě a půl hodiny ve třech, z čehož polovinu času byl fofr a polovinu ani tak moc ne, vyneslo 8 porcí paprik plněných masem a 8 porcí knedlíků, 6 porcí (12 půlek) paprik s kuskusem, cobbler (forma 25x30). K tomu průběžný úklid, káva, oběd zúčastněných. Jako bonus krom dobré chuti i dobrý pocit :)

Papriky pečené se sýrem

Za letních dnů přijde plněná paprika k chuti, ale spíš v nějaké lehké kombinaci, než klasická s masem a omáčkou. Taky je zapékám s kuskusem (a cuketou a sýrem), ale i to se mi ještě zdálo moc hutné.

Když jsem si domů přinesla osm pěkných světlých paprik, vyštrachala jsem jednu takovou kombinaci ve vystříhaných starších receptech z bůhvíjakého časopisu na barevném papíře - progůglovala jsem tedy ještě In, abych si ověřila, zda nenosím sovy do Atén či někomu nelezu do zelí (vlastně do paprik). Receptů plno, ale většinou v kombinaci i s rajčaty nebo s fetou a jinými sýry. Pak jsem se už pustila do vaření i focení.

Zapnula jsem si troubu na 220 stupňů. K plnění jsem vzala všech osm paprik, očistila. Nebyly moc malé, protože prostě žádné malé nebyly. Ale i tak mi stačilo na náplň 300g balkánského sýra, dvě menší vejce, česnek a kousek kapie. K tomu jsem ještě přidala dvě klobásky místo 150 g nastrouhaného salámu. Kořenila jsem pepřem a čerstvým rozmarýnem.

Sýr se nejlépe rozdrobí mezi prsty, vidličkou jsme si zpočátku pomáhala, ale šlo to ztuha. Přidala jsem ostatní suroviny a promíchala, že se náplň drobí, nevadí. Solit netřeba, česnek i rozmarýn dodají vůně středomoří. Klobásky jsem si pokrájela podélně na čtvrtky a napůlila, abych je mohla vkládat do paprik. Do trochy náplně jsem přidala dva kousky uzenky, doplnila na jeden až jeden a půl centimetru od kraje, aby náplň nevytékala.

Potřela jsem je olejem a rozložila na grilovací mřížku, do trouby jsem vložila plech, jak "pro jistotu" radili v původním receptu.

Kdepak pro jistotu - holá nutnost to byla! I když nebyly papriky plněné moc, sýr se trochu roztékal a samotné taky pouštěly šťávu, tak to by určitě troubě nesvědčilo. Obracení kluzkých lusků ani manipulace s roštem a plechem nebyla zrovna nejsnadnější. Na pořádném grilu by se pekly snad o něco lépe, budu to muset někdy vyzkoušet. Anebo na plechu s papírem.

Dozlatova, tedy ze všech stran, se papriky pekly přes půl hodiny. Odměnou byla jejich chuť, hned jak částečně schladly - obávanou slanost náplně dužina papriky skvěle vyrovnala a rozmarýnový nádech letní chuť podtrhl. Podávané s chlebem za tepla i za studena poslouží coby lehké jídlo. Výborně se k nim hodí lehké bílé víno.

Zelná roláda

To jsem si zas jednou vystřihla recept…kdy to bylo, nevím, snad před pár lety, byl to nejspíš magazín Albert - a odložila, že to někdy zkusím. Pak jsem se na něj několikrát chystala, ale když jsem si ho zas po nějaké době četla, vůbec se mi to nelíbilo - tedy to, že se zelné listy i s nádivkou srolují, to byla zajímavá věc, ale salám a sýr do ní? A celý litr mléka na čtyři housky? Nějak si to obměním, až se do toho pustím…

Hlávku zelí jsem si chtěla rozebrat a uvařit jen těch osm potřebných listů. Ale to tedy nejde, zelí je křehké a listy svými krabatinami navzájem zaklíněné, taky bych jich měla hromadu, která se ani nevejde do hrnce - kdepak, musím uvařit celou hlávku. A ve slané vodě.

A jak tak na to koukám, budou to jistě dvě rolády a ne jedna, když všechno zelí použiju - dám tedy na náplň také větší množství surovin: ¼ kg mletého masa, 3 vejce, ¼ kg strouhanky, 100g strouhaného sýra, přidám cibuli, ač o ní recept mlčí, pepř, sůl, mléko. A pak i 100g slaniny, zdá se mi to celé jalové. Kořením pepřem, kmínem, víc druhů koření se mi k tomu zelí nezdá. Náplň by měla být řidší než na sekanou, jinak nepůjde na to listí rozetřít, aha, tak ještě trochu mléka - a v krabici zbyla asi polovina. Zapínám troubu na 200 stupňů.

Zelí se zatím povařilo, teď už listy oddělovat půjde, když se odkrajují od košťálu. Rozkládám je na obdélníky pečícího papíru a něco mi to připomíná…aha, rozkládání rostlin k sušení do herbáře! (Ne, nebudu vzpomínat, to je hodně mimo mísu…) Kladu listy postupně přes sebe, v jedné vrstvě okraj, v druhé žebro, až celou hlávku spotřebuji.

Zelí jsem i trochu posolila, ale radši bych na něj rozložila ještě vrstvu slaniny. Nevěřím, že housková náplň ho omastí dost, aby se spíš peklo, než dusilo.

Náplň rovnoměrně navrstvím - a to nejzajímavější: roládu zatočím.

Za pomoci papíru zelí zavíjím co možná pevně a celou roládu obalím papírem, tím se upevní. Tak nějak to radili v receptu. Jde to dobře. Totéž s druhou polovinou.

Peču necelých 45 min., trochu podlévám na plech, jinak to nejde. Místy pod papírem zelí hnědne, to je dobře, ale nebude příliš suché?

Vybaluji z papíru a ještě podlévám a přelévám šťávou. Servíruju s kaší a salátem. Výsledek vypadá pěkně, strávníci shodně tvrdí, že je to docela dobrý.

Ukládám si však nejen do paměti, ale i sem, poznámku, že chuťově by to příště chtělo dotáhnout: opravdu je třeba, aby zelné listy byly více omaštěné, jinak nedocílíme té dobré pečené chuti - vymazávat papír sádlem je s odpuštěním blbost, podkládat slaninou taky ztrácí smysl, leda péci bez papíru - ale čím zase roládu upevnit? Do síťky? Možná, s tím zkušenost nemám - ale šlo by začít pečením v papíru, po zatuhnutí náplně ho odstranit a celé rolády pěkně podlívat omaštěnou šťávou, aby se zelí dobře propeklo, jako jsem to udělala při ohřívání zbylých porcí. A náplň zkusím méně hutnou, masovější, pikantnější.

Jemná chuť cuket

Cukety jsou k mání sice i v zimě, ale teď na jaře jsou přece jen chutnější a taky dostupnější. Vlastně je dělám docela často. Marinované cukety, náplň do paprik s kuskusem.

Mám dojem, že k nám vtrhly docela náhle a masivně, za mého dětství o nich nikdo nevěděl. Nyní už jsou běžnou součástí celoroční nabídky v obchodech i restauracích. Jak novinka se snadno pěstovaly a nechávaly se hodně narůst - možná právě to zapříčinilo jejich malou oblibu, mladé jsou totiž chuťově mnohem lepší. České kuchařinky se je také snažily co možná přizpůsobit české kuchyni, což jim ne vždy svědčí - pamatujete ještě z dob tak před 25-30 lety cuketové buchty, cuketové knedlíky, bramboráky a jánevímcoještě? Tak tomu jsem na chuť moc nepřišla, až pak pod vlivem kuchyně italské kamarádky jsem je dokázala ocenit. Jemná chuť cuket se nesmí přehlušit příliš silným kořením, velkým množstvím masa či sýra.

Cuketové lodičky naplním mletým masem jen osoleným a opepřeným, pohážu kousky česneku a na pekáči vytřeném olejem peču. Po dvaceti minutách přidám pokrájená rajčata a vydlabanou dužinu, bylo-li maso moc suché, trochu pokapu olejem i navrch a dopeču doměkka. Podávám s pečivem či rýží.

Totéž jídlo dušené ve velkém kastrolu a zalité ještě rajským protlakem (i sekanými rajčaty, ale ne kečupem) chutná úplně jinak - ale ani tam se nepřidává další koření, aby vynikla jemná chuť cuket…když pustí hodně šťávy, nevadí, do druhého dne se zasákne do cuket a jídlo je ještě lepší, dokonce ani studené dlouho nevydží...

Cuketová nádivka má docela dobré využití, můžu ji vzít na výlet, do práce, hodí se i k večeři či svačině, může se doplnit jen salátem nebo třeba bramborovou kaší. A její příprava není nijak složitá, nastrouhá se cuketa nahrubo, přidá pár dalších surovin a zamíchá...

Na 500 g cukety se přidá 100g sýra, 150g salámu, 2-3 vejce, 3 lžíce oleje, 5 lžic hl. mouky, 1 velká cibule, 1 prášek do pečiva, česnek, koření, sůl.

Pekáč nebo hlubší plech je lepší vyložit pečícím papírem než vymazat, je to pak méně práce...a protože se dává mouky jen málo, aby to nebyla moc hutná hmota, nevynechávejte kypřící prášek. Zato se může vynechat salám - ale sýr ne. Dávám i nějaký výraznější tvrdý sýr, ale niva, jinak oblíbená, příliš potlačí chuť cuket! Oregana a pepře dávám přiměřeně ze stejných důvodů.

Ještě jsem zkoušela podobný recept, ale o dost komplikovanější. Cuketa se nechávala vypotit, pak se vymačkávala do sucha, což je prakticky nemožné, opékala na pánvi, a teprve potom se přidávaly další suroviny. Výsledek však byl tak nepatrně odlišný, že jsem přešla bez lítosti k tomuto jednoduššímu pojetí.

Lilkové koláčky

Ne, nebojte, nejsou sladké, to jen svým vzhledem koláčky připomínají. Sice jsem už též slyšela o tom, že se lilek dá opéci na oleji jako lívanec a taky tak podávat, s džemem a jogurtem, ale nevím, na to jsem se nalákat zatím nenechala

Upečený lilek je rychlý, dobrý k večeři nebo i pro návštěvu k vínu jako malé zakousnutí, i na předkrm se dá použít. Dobrý je samotný nebo s bílým pečivem, ev. toustem. S rýží zase se může podávat jako hlavní chod, v tom případě je třeba počítat jeden menší lilek na osobu. Naučila mě ho kamarádka v Itálii a recept je tak snadný, že k němu můžete přibrat i děti - trochu krájení a sypání stačí.

Centimetrová kolečka rozložím na plech, trochu posolím a poházím pokrájeným česnekem, nám stačí jedna dvě dvoumilimetrové kostičky na kolečko, ale jistě má kdekdo rád česneku více…každý koláček potřu nebo zakápnu rajským protlakem (ne kečupem) a posypu sýrem - smíchám třeba strouhaný eidam s parmazánem či nivou. Nejlépe se mi nabírá malou lžičkou, na což jsem si právě nevzpomněla, proto je i všude kolem

V troubě se vše upeče, stačí kolem dvaceti minut na 180-200 stupňů. Když není vše po ruce, může se protlak nebo sýr vynechat. Lilek se trochu omastí sýrem, ale je možno též ho zakápnout olivovým olejem dle libosti.

Brokolicový pekáč

Chuť brambor zapečených se smetanou mám ráda na mnoho způsobů, jako přílohu je podávají v leckteré restauraci. Zmíním ještě klasické gratinované brambory Dauphine, např. zde či zde

Ta domácí podoba tolik smetanou nehýří, aby nebyla tak výživná. Nerada brambory předvařuji a pak loupu, to je radši nakrouhám na tenčí plátky a budu péci syrové. Osvědčilo se mi je nejdřív osolit, opepřit a trochu promíchat s olejem. Na dno pekáče jsem pro lepší stravitelnost (čti: aby to ten mužskej taky jedl) rozložila plátky uzené krkovice, byly velmi tenoučké.

Na ně brambory a růžičky rovněž syrové brokolice, překrojené na půlky, aby se nepekly tak moc dlouho. Posypala jsem strouhaným sýrem a zalila smetanou. Hned jsem dala pekáč do předehřáté trouby - kolem 200 stupňů, no a samozřejmě jsem zapomněla zdokumentovat.

Za takových čtyřicet minut je upečeno. Není problém píchnout do zeleniny, zda je už měkká, krom toho brokolice začne charakteristicky vonět. Tohle množství je z kila a čtvrt brambor, půl kila brokolice, 200 g strouhaného sýra, 12 deka uzené krkovice a jedné smetany na vaření v kelímku. Nakrmí se jím 4 - 6 strávníků. Ohřívání v mikrovlnce či na pánvičce je možné, vydrží nejméně 3 dny (víc nemám ověřeno-nezbylo).

Vajíčka či cibuli nedávám, sýr může být kombinovaný s nějakým výraznějším, nivou se nic nezkazí. Viz i mrkev s nivou. Podobně lze zapéci i jiné druhy. Dostatek smetany a sýra učiní i z málo lahodné zeleniny akceptovatelný pokrm!

A dodatečně jako reakci na komentář přikládám brokolici se špagetami a sýrovou omáčkou, tentokrát s parmezánem, jindy zas třeba s nivou. Je to tedy o dost dietnější a pro postní dobu vhodnější varianta...

Meleme, meleme - karbanátky nejen kapustové

S mletým masem se dá experimentovat bez větších následků, nakonec stačí, aby výsledná směs jakž takž držela pohromadě, a když se ani to nepovede, může se místo placek či šišek udělat haše nebo směs, prostě nedá se na tom moc zkazit! Jen pozor na koření, vše má svoje meze!

To jsme se jednou za studií domluvili na vodáckém víkendu a jedna spolužačka se nabídla, že pro všechny připraví skvělou sekanou - pikantní bylo, že jednak před odjezdem onemocněla, takže účast zrušila, druhak nějakým nedopatřením sekaná byla tak pálivá, že se bez pití nedala polknout - snad spletla pálivou a sladkou papriku, ale bylo to nevídané. My ostatní na tu sekanou ještě dlouho čekali, než ji nakonec na tábořiště pozdě v noci dovezl přítel onemocnivší spolužačky, omluvil se, že je to trochu ostřejší, a byl pryč…jiné potraviny jsme neměli, snad jen chleba a rum, obchody v dosahu žádné. Těchto základních potravin jsme zato měli mnohem vyšší dávky na hlavu, než bylo v plánu, neb se nedostavil ještě někdo další. Samozřejmě lilo, pár posádek se dobře vykoupalo, do lodí teklo a byl to zkrátka víkend po všech stránkách vypečený - ovšem taky jsme se hodně nachechtali, a to nejen díky záchranným rumovým přídělům. A kdo ví, jestli by se na to vzpomínalo, kdyby byla sekaná okořeněná jaxepatří!

Napadá mě plno různých variací, mleté maso najdeme nejspíš po celém světě. A z různých důvodů, nemyslím, že jen podle momentální hloubky kapsy, se nastavuje více či méně čímkoli.

Klasická kombinace s kapustou je poměrně oblíbená i u odpůrců zeleniny. Kromě mletého se uplatní například měkký salám, drůbeží sekaná, klobásová směs - třeba z vinných klobás. Bezmasou variantu uvítají nejen vegetariáni. Na zahuštění vedle strouhanky a rozmočeného pečiva lze použít i ovesné či jiné vločky, trochu krupice nebo jahel, pro chuť i kousek postrouhaného sýra. Ovšemže i vajíčka, cibuli, česnek a spoustu koření.

Začnu tím, že dám vařit osolenou vodu do velkého hrnce. Košťál vydlabu a nejtužší či nepěkné listy odříznu, vložím do vody. Kapusta si plave, ponořit se nechce, tak ji během varu otočím.

Tahle byla kilová a potřebovala skoro půl hodiny. Rozvařenou tak, že lze rozmačkat vidličkou, ji ráda nemám, radši ať uprostřed zůstane trochu jakoby vrzavá, chcete-li, al dente. Zkusím to nožem. Vodu pak sleju, jako když vařím brambory, po přečtení této knihy bez výčitek, že z ní nedělám ještě polévku. Dám vychladnout.

Nasekám najemno, silná žebra ještě vykrájím. A než ji vhodím po částech do velké mísy, vymačkám nad dřezem vodu. To je důležitý technologický moment!

Používala jsem i mraženou kapustu, ušetří to dost práce, ale je jí v jednom balení málo. Když roztála a když jsem odstranila plátky košťálů, v půlkilové dávce masa se skoro ztratila.

Přidám všechny ingredience včetně pořádné lžíce soli, okořením pepřem, kmínem, majoránkou a pěkně prohnětu, přidám to či ono - hmota může lepit, to nevadí, nesmí se to ale přehnat se strouhankou! Což se lehko stane, když kapustu dost nevyždímáme! Taky už se mi stalo, že jsem ve snaze udělat těsto nelepivé vyrobila pěkné dveřní zarážky, a ne šťavnaté karbanátky. Masa nemusí být mnoho, osvědčený poměr u nás je půl kg na kilovou kapustu, a to pořád ještě jeho chuť mírně převládá. Uzenin by mělo stačit 150-200g. Tady se tvořivosti meze nekladou. Je třeba hlídat, aby objem pojiva byl menší než objem kapusty, zkrátka jen tolik, aby vše drželo pohromadě. Přidala jsem čtyři vejce, tři namočené rohlíky a hrsť dvě strouhanky, s vločkami se musí opatrně, nebo - viz výše- kramflek zaručen!

Karbanátky tvořím jako obvykle, už je neobaluji v ničem, v mouce ani v trojobalu, vždyť všechny suroviny jsou už uvnitř. Sázím na lehce pomaštěný plech těsně vedle sebe, spíš se vypečou (krom tuku i voda z kapusty), než by nabyly. Podle toho, jak se chová trouba, bude či nebude třeba karbanátky obrátit, aby měly pěknější kůrčičku z obou stran.

Nejsou špatné s kaší, bramborem, jako večeře či svačinka s chlebem nebo samotné. Hodí se k nim salát čerstvý i z naložené zeleniny, tatarka, hořčice nebo dresink. Zmražení i ohřívání snášejí dobře.

Na cesty mimo domov jsou možná až moc aromatické. Kapustovo - česnekový odér má nezanedbatelnou průraznost a je třeba vzít v úvahu též možný následný meteorismus Na druhé misce vah jsou ale pozitivní zdravotní účinky této "superpotraviny"!

Lahodné růžičky

Růžičková kapusta je nejen krásné pojmenování, úplně zvukomalebné, ale je i docela dekorativní. V moderní zahradě, kde se prolínají okrasné rostliny se zeleninou, jistě nesmí chybět. Mně se líbí i v obchodě pěkně v síťce, ale co si s celým kilem počít? Vařenou se smaženou houstičkou? Tak to stačí dvě hrstě, ostatně k tomu bych parťáka asi nesehnala, do polévky ještě uplatním další hrsť...to je pořád málo, ale co, snad nějaký nápad objevím, řekla jsem si nedávno a koupila ji, byla navíc za dobrou cenu.

Vyhledala jsem si pár receptů, spojení s brambory, smetanou a sýrem mi připadalo nadějné, rajčatový protlak prý zase kapustičky učiní chutnými i pro jejich odpůrce, tak to si musím pamatovat do příště!

Předem jsem si růžičky obrala, to dá trochu práce, a v osolené vodě je zpola uvařila, rovněž tak i brambory.

Druhý den jsem nejdříve zapnula troubu, pak vyskládala na dno pekáče pokrájený libový uzený bůček, v ničem nepřipomínal bůček mého mládí, byl dosti masový! Na něj jsem poházela cibuli na kolečka, kostičky ze stroužku česneku (máme rádi jen symbolicky), uvařené kapustičky a silnější plátky skoro měkkých oloupaných brambor. Posolila jsem a popepřila, zalila jednou rostlinnou smetanou a šoupla do trouby.

Když to vše začalo tak po deseti minutách zlátnout, ještě jsem promíchala vařečkou, aby navrch nebyly suché kousky, a posypala strouhaným sýrem. Vonělo to dobře, dopekla jsem a s úspěchem podávala. Nebyla špatná ani ohřívaná. Zpočátku se mi zdálo, že bude kapusty moc, ale bylo to tak akorát, tedy stejný objem jako brambor.